Moje mini ZOO

Z ptáků už u nás zůstal pouze pár pyrur rudohlavých - Rudíček a jeho nevěsta z Tišnova (ing. Blažek).

Párek papoušíčku šedokřídlých.

Stařičká kříženka kanára a stehlíka, která nám občas krásně zazpívá.

Ostatní ptáčci museli najít nové domovy, jelikož kočky se ukázaly jako velký rušivý živel.

 

Amazonek šupinkový (Pionus maximiliani )

 

 

 Kdykoli se v inzerci objevil nějaký amazonek, hned jsem se jen tak pro informaci zeptala na cenu, až mi to jednoho krásného dne nevyšlo, a byla jsem pozvaná jen tak NEZÁVAZNĚ se na něj podívat. Amazonek šupinkový, ručně dokrmené mládě, koupené od slovenského chovatele. Měl to být společník slečně, když byl její přítel na cestách. Ovšem, jak se záhy ukázalo, přítel byl silně alergický na peří a tak musel jít ptáček z bytu, nejlépe hned, aby si na svou novou majitelku moc nezvykl.

Říkala jsem si, že to bude jen neškodná návštěva, podívám se a zase půjdu. A nebyla. Za tři dny jsem pro milého ptáčka jela. Dostal u mě jméno Tery. Dala jsem si ho k Vánocům 2006 .

Dokrmený amazonek je neskutečný závislák na člověku. Ikdyž mám doma plno ptáků, kteří volně lítají, Tery o ně nemá vůbec zájem, ještě je zahání, když na mě náhodou sednou. Psy ze začátku taky kloval, teď už k němu můžou normálně čuchnout, když dám piškot králíkovi, Tery je hned na zemi a drze mu ho od čumáku sebere (a Pišta nechápe a zmateně čichá kolem sebe).

              Tery se svým bývalým kamarádem Eričkem.

Když jsem malého Teryho přinesla domů, tak musel dostat trochu výchovu ohledně klování. Hlavní jeho odměnou a pamlskem je piškot, který mu nedávám jinak, než z ruky, mimo klec. Takže přijdu ke kleci, na prstě vytáhnu Teryho a jdeme do kuchyně (to je každodenní rituál). Tam Tery skočí na linku a čeká. Vytáhnu piškot, pustím na něj vodu (má raději namočený, suchý více rozdrobí než sežere) a Tery už naprázdno otvírá zobák a loudí, když mi to dlouho trvá, šplhá mi po hřbetě ruky až k vodovodnímu kohoutku. První dny sežral kousek piškotu a ke konci hodil takový šibalský výrat a klovl mě. Tak jsem zařvala a vrazila ho zpět do klece, popř. ho po tom zobáku klepla. Udělal to asi třikrát, třikrát skončil v kleci a od té doby si klovat nedovolí (teda mě, po cizích jede celkem natvrdo!). Do krve mě klovl jednou, ale to jsem na něho řvala a ne zrovna slušně s ním zacházela, když jsem ho chytla, jak mi odtapetovává předsíň.

Myslím si, že Tery je samička, protože když je na rameni a já si jí nevšímám, tak se hlavičkou tulí k mému krku a to jsem četla, že dělají u amazonků samičky. Když sedím s pokrčenýma nohama a čtu si, tak dělá, jako že mi chce ten časopis naklovnout a jak se po ní oženu, tak ohne krk a nastaví hlavu k drbání. Když vysávám, tak nejdříve chodí po zemi, roztažená křídla, načepýřená (když to uděla poprvě, myslela jsem si, že jí něco je nebo že dostala nějaký záchvat), pak jde ke psům do misky s vodou a namáčí tam hlavu. Až jí to všechno přejde, chodí za mnou a cpe mi hlavu do té ruky ve které zrovna nedržím vysavač, abych ji drbala na hlavičce.

Co se týče koupání, Tery to zrovna moc neprožívá, ale lítá za mnou do koupelny, když se sprchuji, a když slyší téct vodu a začně se dělat pára, pověsí se za nohy na sušák a podél ručníku visí hlavou dolů. Tak při té příležitosti ji pořádně namočím vlažnou sprchou, a než se vzpamatuje, tak je mokrá. Potom lítá po bytě a suší se. A když uschne, je mnohem pestřejší než před tím.

 

    

  Co se týče hlučnosti, knihy nelžou. Opravdu křik vydala jen párkrát a to když je dlouho zavřená (třeba celý víkend a já nejsem doma) a pak ji pustím, tak lítá jak divá po bytě a občas si zařve. Jinak ráno, když o víkendu déle spím, tak se začne ozývat, nebo když přijdu domů a nevšímám si jí. Jediné, co se zatím naučila, je zapísknutí (jinak já už umím všechny její zvuky) a pomalu začíná chápat, že když ho použije - přijdu - a když řve, tak buď nepřijdu, nebo přijeletím a seřvu ji.

Krmím směsí pro střední papoušky, když je volně puštěná, zobe proso a ostatní zrniny malých papoušku, vařenou rýži, dávám jí pampelišky, ptačinec žabinec a opravdu denně nějaké čerstvé ovoce, když nic není, tak aspoň jablka, jinak v létě cokoli, co seženu. Něco žere, něco ne, záleží na tom co se naučí za mlada přijímat. Dále přidávám větvičky z břízy nebo ovocných stromů.

Tery žere všechno co já  :-)))  Jakmile totiž zahýbu pantama, mám ji na rameni a cpe se mi do pusy a všechno chce ochutnat. Takže veškeré ovoce jsem ji učila jíst přeze mě, protože sama to zpravidla ochutnat nechtěla. Jinak ochutnala už snad všechno, svíčkovou (ta jí tak chutnala, že v nestřeženém okamžiku skončila v kastrolu po kotníky v omáčce - naštěstí už byla vlažná - a plným zobákem ji do sebe ládovala), má ráda kuře a jehněčí (to by jí nemělo vadit, živočižnou bílkovinu papuškům doporučují), bramborové knedlíky, koblížky, ovocné buchty (na horách nám přistála v bábovce, a nemohli jsem ji vyhnat). Samozřejmě všeho s mírou, ono to asi vůbec pro nío není dobré, ale co s ní, když mám její zobák pořád v puse  :-))) Když je zavřená a já jím, vydává nesouhlasné zvuky a nervozně chodí po bidýlku.

  

Pozor si člověk musí dávat na teflon (ten je pro ptáky jedovatý smrtelně), jedovatá kvítka, myslím, že měděný drát, zapnuté plotýnky, otevřená okna apod. Samozřejmě žádný pták nesnáší průvan.

Kytek si všímá jen na místech, kde ráda sedí, třeba na ledničce, když něco dělám v kuchyni. Jinak je celkem ignoruje (oproti neofémám, ty mi přes víkend napůl sežraly tři fialky).

Hračky má ráda ty dřevěné, visící,  co jsou pro papoušky, jsou vyfoceny na tom velkém stojanu,  jinak takovou tu kuličku pro andulky, rulku od toaletního papíru, prupisku, kterou právě píšu, kolíky na prádlo (ty bravurně rozebere), zvonečky, rolničky, prostě všechno, co najde.

Co se mi však nepodařilo Tery naučit, je kakání na jedno místo, se.. , s prominutím, kam ji napadne. Doma chodím jen ve starých tričkách, protože mám pořád pos....  záda.

Co se týče typického papouščího stresu, od mala ji všude beru, a nemám s tím problémy. Jezdí s námi na laviny i letní tábory. Když ji pustím v neznámem prostředí, nejdříve se ze mě nehne, ale za chvíli už šmejdí po místnosti a zvědavě si prohlíží příchozí návštěvy. Jednou se mi dokonce s ní podařilo vyjít před chatu, kam jsem se šla podívat, co se to tam udělalo za hrozný vítr. Že ji mám na rameni jsem si uvědomila, až se z ramene ozvalo nesouhlasné pípání. Tak jsem rychle zacouvala zpátky, ale papouch klidně seděl. 

          

Papoušek taky zvrací! Vadí jí jízda v autě, když vidí ven čelním sklem. Když jsem ji dala tak, že viděla na mě, byla v pohodě. Na burze v Přerově jsem jí koupila vysokou přepravku, kde pohodlně sedí, a už ví, že když jí vytáhnu, někam se pojede. Velice ochotně do ní nastupuje a přes mříže zvědavě nakukuje, co se bude zase dít.

Asistentka Tery nesmí u ničeho chybět, ani při umývání psů.

     

Tak tohle monstrum jsem dostala k narozeninám od taťky. Byla jsem zvědavá, jestli se ho moje ptactvo nebude bát, ale velice brzo si všichni zvykli a nyní je to nejoblíbenější sbírka bidýlek a žebříčků pro všechny létavce.

 

I ptáci mají své dny ...

    

   

2012 - úmrtí - akutní průběh střevní nemoci. Ráno měl zelený smrdící průjem, hned jsem Teryho odvozla k MVDr. Tukačovi na veterinu, ten mu hned napíchal pše potřebné a nechal si ho tam, druhý den mi kamarád hlásil, že ještě večer Tery zemřel.

 

Pyrura rudohlavý (Pyrrhura rhodocephala)

Tak jsem zase takhle jednou prohlížela inzeráty na Bazosu, když v tom vidím inzerát na ručně dokrmené pyrury rudohlavé. Pyrura je papoušek, který mě pořád láká, ale mám strach z jeho hlasového projevu. Podívala jsem se na internet, jak tenhle druh vypadá a dočetla jsem se, že by měl být údajně nejtišší ze všech pyrurů. Začala jsem si s chovatelem dopisovat a domluvila jsem se na "nezávaznou" návštěvu po Vánocích. Den před Silvestrem 2008 jsme s Pavlou vyrazily na návštěvu do Podolí u Brna. Samozřejmě jsem s sebou měla peníze a přepravku, co kdyby...

 Přivítali nás příjemní manželé Eliášovi, ukázali nám dopělé pyrury a odvedli do obýváku, kde v kleci seděli 4 dorostenci. Zrovna do sebe tlačili naklíčené zrní a ovoce. Pyrurky byly dokrmované asi od 11 dne svého života, ale nebyly ochočené. Jednoho jsem si vytáhla, zrovna to byl nejmladší, zaujal mě svou nejčervenější hlavičkou. Seděl na klíně a nechal se hladit. Dva mezitím ulítli a chodili společně po nábytku. U výborného presa jsme se dozvěděly všechny podrobnosti, Pavla fotila, v obýváku s náma byly i dvě kočky, mainská mývalí a britka. Obě hladově hleděly na ubohé ptáčky. A taky malá jorkšírka, která byla poloviční než devitíměsíční mainka. Postupně mi bylo čím dál více jasné, že bez pyrury neodejdu. Před odchodem jsme absolvovaly exkurzi ještě u chovných párů pyrur a arating slunečních.

                

 Takže nakonec putoval nejmladší pyrurák, mimochodem vylíhlý 5. 11. 2008, do přepravky. S Sebou jsme dostali mističku naklíčené směsi, suchou směs na krmení a klíčící směs a pár jablíček a seznam krmení, na které jsou zvyklí.

Doma jsem Rudyho (rudá hlava) vytáhla z přepravky a on mi chvíli seděl na ruce, protože to tam neznal, za chvíli vzlítl, ale měl problémy se sedáním. Tak tam tak chvíli zmateně poletoval. Připravila jsem mu klec, dala mu tam plno mističek a plno bašty. Odchytla jsem ho a posadila na bidýlko. Hned se pustil do jídla. Nechala jsem ho najíst a odpočnout a pak jsem se ho snažila přesvědčit, aby mi vlezl na ruku, což se mi po chvíli podařilo. Vytáhla jsem ho na ruce ven a on zvědavě po ruce pochodoval a vše ochutnával.

          

Když se dostatečně prošel a prozkoumal ruku, začal poletovat po kuchyni a nakonec se usídlil na starém samovaru.

Další den, na Silvestra, jsme ranní ochočování nezahájili moc šťastně. Když jsem se jej snažila přesvědčit, aby mi vlezl na ruku, zachytil se nohou o houpačku a nastal boj, jak nožku vytáhnout. Nakonec uletěl z klece a vyplašeně seděl na lince. Nechala jsem ho tam a po nějaké době zavřela do klece. Celý den jen jedl.

Ochočování jsme zahájili na Nový rok navečer, kdy po chvíli nahánění v kleci napochodoval na ruku a dobrou půl hodinu se z ní nehnul. Chodil po ruce, zádech a nejvíce se mu líbílo na rameni a kolem krku, kde se snažil nacpat za rolák, ochutnával uši, podařilo se mu vytáhnout i jednu náušnici. Stála jsem s ním před zrcadlem a fotila ho. Mluvila jsem na něj a on tiše švitořil. Pak se rozhodl, že bude spát, nejlepe s hlavou schovanou za rolákem. Chvíli jsem ho tam nechala, ale pak mě to omezovalo v pohybu, tak jsem si oblékla mikinu s klokaní kapsou a strčila Rudyho tam. Spokojeně takm usnul a nemínil opustit úkryt, ani když jsem mikinu s ním odložila na pračku a šla se sprchovat.

         

Další den v poledne přijela Pavla, během vykládání Rudy usnul v dlani. Hlavičku nabok, oči zavřené, prostě pohoda. A kam jsme vyrazily my, pro změnu k Eliášovým, pro změnu do Podolí, pro změnu pro pyruru . Tentokrát pro Pavlu. Ona chce taky mazlíčka 

   

Tak Pavla si odvezla Robiho (nechtěl přijmout moje výstižné jméno pro její pyrurku - Marusja) a my jsme honem šli s hafíkama na procházku. Doma, jak nás Rudy uviděl, dožadoval se vypuštění ven a tentokrát se jal prozkoumat Ričiho, kolik mu roste na pacičkách chlupů a že by se v jeho kožíšku dalo taky pěkně schovat.

       

Jednoho dne nám chovatel napsal, jestli bychom s Pavlou něco napsaly o našich pyrurkách, že ho požádala redakce časopisu PAPOUŠCI o článek o Pyrurách rudohlavých. A takhle to dopadlo: spolecnik-pyrura.pdf (247 KB)

Od té doby uplynulo již hodně vody a Rudy rozhodně nezahálí ve výuce řeči.

Popíšu běžný den.
Když příjdu z práce, tak se ozve pokřik obou papoušků z obýváku. Jdu tam a Rudy křičí: pojď, pojď, pojď, což znamená, že mám otevřít klec a nastrčit prst, Rudy nastoupí, přeleze na rameno a začne se tulit, říká: pusinku, pusinku a mlaská,  pak leze po krku a říká Rudy ahoj, Rudy ahoj. Když neotevřu klec, chvílí volá Rudy ahoj, a pak zmlkne a začne křičet: blbečku, Ty blbečku! potom různě poletuje, do všeho strká zobák, všechno ochutnává, včera mi přistál na chlebu s hořčicí. Mezi jeho první navštívená místa patří klec Teryho, kde rychle vyzobává poslední dobré kousky od snídaně.

Jinak když se mazlím s Ričim (malým kníračem), tak přiletí za námi a cpe se mu pod vousy, válí se po zádech a pořád se mu vnucuje.
Taky umí pískat, snaží se o melodii z filmu Proč bychom se netopili, některé kousky už jsou poznatelné. Ještě říká pich pich, to mu říkám, když ho píchám do bříška a drbu na vnitřní straně křidýlek, která hned doširoka roztáhne a slastně přivírá očička.. Teď bych řekla, že konečně začíná říkat Prde, to ho chci naučit  do letního psího tábora, protože si tak říkáme s kamarádkou, aby tam na ni volal Prde!
Když k nám přišel soused, sedl mu na ramena a volal Ahoj, ahoj, a po chvíli mu  začal říkat blbečku, tak soused nevěřil vlastním uším. No doufám, že nepochytí i horší výrazy, které na ně řvu, když dělají co nemají. Rudymu se návštevy velice líbí, hlávně dlouhovlasé, protože miluje procházky v  dlouhých vlasech (i chlupech, proto leze psovi ve fousech). Když přijde  dlouhovlasá sousedka, usedne na její remeno a s přivřenýma očima se rochní ve  vlasech. Měla jsem ho už i jednou v kanceláři, kde se vrhal na návštěvy a  pochodoval jim po ramenech, lezl po košilích, snažil se rozepínat knoflíky apod.

Nejvíce mele večer, zaleze si někam na klece, pochoduje tam a opakuje všechno dokola.

Největší strach jsem měla samozřejmě z pověstného pyruřího křiku a stále můžu říct, že kanár nadělá větší hluk. Když jsem v místnosti a nepustím ho, tak chvíli kvoká jako slepice a pak nadává, nebo si opakuje slovíčka  Je to hrozně zvědavý pták, takže se ničeho nebojí a na vše se přilítne podívat. Jediné, čeho se pořád vyděšeně leká, je bojový pokřik amazonka, ale to mu asi  připomíná varovný křik z přírody, protože to vždycky panicky poletuje po bytě. Ale toho se leknu i já když jsem zrovna někde poblíž. Když ho nějak nevhodně chytnu, když ho chci zavřít a on nechce, tak dotčeně křičí, ale rozhodně mě neklovne. Taky nepanikaří, když mu Riči třeba přišlápne ocas, sedí na místě a řve, dokud z něj packu nesundá

Tak konečně! V pátek 17. 4. 2009 poprvé zřetelně řekl Prde a od té doby to mele pořád dokola, asi se mu to dobře vyslovuje. Volá Prde, Ty prde, prde. Občas to proloží slovem blbečku, tak si to asi správně zařadil :-)

O víkendu jsme byli na Vysočině, a vzhledem k tomu, že Rudy právě nelítá, protože si někde polámal pírka na jednom křídle, takže zvládá jenom slety , tak jsem ho vzala na rameni ven na procházku. Jelikož trochu pršelo, tak si vyzkoušel, jak vypadá pravý déšť a ne jen ten umělý z rozprašovače. Vypadal spokojeně, vyšplhal se mi po kapuci na nejvyšší bod, na hlavu, a spokojeně koukal po okolí.

       

Jelikož jsem naznala, že nadávat už umí Rudy dostatečně, začali jsme se učit Dobrý den. Když jsme chodili po venku a Rudy volal Prde, Prde, začala jsem mu opakovat dobrý den. Výsledek se dostavil, jedno ráno jsem slyšela z obýváváku první pokusy - dobrden, dobrden.

Dneska už celkem zřetelně volá Dobrý den, dobrý den. Jednu neděli jsme byli navštívit známé v Lažánkách, kde jsem si trhala třešně a Rudyho jsem posadila na strom. Spokojeně si tam pochodoval, uštipoval listy a do sebe ládoval třešně. Pak uviděl pohyb u sousedů, tak začal hned volat Dobrý den, Dobr den, a pak samozřejmě připojil Prde, Ty Prde.

                 

 Tak v současné době už má Rudy svůj slovní repertoár mnohem bohatší. Další slovo v pořadí bylo Ticho. Když jsem si šla vypít kafe do obýváku a kanáři moc řvali, křičela jsem na ně ticho! Jednou ráno se probudím a vnímám křik kanárů a do toho se začalo ozývat Rudyho TICHO. Teď slovo už běžně používá, když je v bytě moc kraválu.

Další v pořadí bylo slovo ZLOBÍŠ. Vždycky když jsem odcházela večer z obýváku, říkala jsem mu dobrou noc, a už je to tady, Rudy vykřikuje DOBROU DOBROU NOX. Dále do svého repertoáru přidal takový zvláštní zvuk, když se snažil napodobit moje mlaskání. Sám od sebe si začal říkat RUDIČKU, PUSINKU.

Dalším srandovním slovem je KUK, vykukovala jsem na něj za dveřmi a říkala kuk, pak si takhle sedím a Rudy zavřený v kleci strčil oko mezi mříže a volal KUK.

Na podzim teď přepeřují všichni ptáci a Rudymu konečně dorůstají jeho olámaná brka a začíná létat, akorát mu to pořád nedochází, tak většinou dále chodí pěšky.

 Tak je tady nový rok 2010 a Rudy začíná vyslovovat RUDY JE BOREC! Ze začátku to znělo jako by říkal Rudy je kojot, ale pomalu to vede k dokonalosti.

Máme podzim roku 2010, Rudy přidal do svého slovníku TY, TY, TY, mňouká, kašle, a začal říkat ZLOBIDLO. 

TADY BUDE TICHO!

ZLOBÍŠ!

Tak Rudíček má na podzim roku 2011 ve slovníku nové slovo, které ho naučila moje sousedka, která se mi o zvířátka stará v dobé mé nepřítomnosti, za což ji moc děkuji,  a to je slovo MAZLÍČKU. Slovo se mu moc zalíbilo a často si ho opakuje.

Včera dokoce začal skloňovat :-) Zatím říkal jenom Blbečku a včera z něj vylezlo Ty jsi blbeček a Rudy je blbeček.

 

Andulky už nemám, tady ponechávám akorát jeden příběh...

Tak z Richarda se vybarvila Riška a je věrnou kamarádkou Jitky. Tady je její dojemný příběh:

Riska.doc (22 KB) 

Bílý andulák se tedy taky přejmenoval, jmenuje se - podle svého zbarvení - Goro, a už šel taky do světa, ale ne daleko, zůstal na Lesné.

  Ztracenka náhle umřela 10. 5. 2009. Pepíček se odstěhoval k osamělé samičce k Petře do Mikulova.

Neoféma modrohlavá (Neophema pulchella)

              

Jaro 2006 - Neofémy odchovaly dvě mláďata, samičku a samečka. Sameček zůstal na Lesné u p. Kováře, od kterého jsem dostala jeho otce a samička šla po roce do světa, odchovávat své budoucí potomky za ovdovělým samečkem do voliéry.

  

Tak a máme tady další hnízdní období. Neofémky zase začaly tokat, tak jsme museli rychle prodat jejich dceru z prvního hnízda (byla taková milá, krotká) a rodiče ihned obsadily budku. Na Apríla se v hnízdě objevilo první vajíčko a pak pravidelně ob den přibývala další až do počtu šesti kusů.  27. dubna 2007 se na svět proklubalo první holátko. Celkem pak spatřilo světlo světa 5 ptáčat. Šesté vajíčko bylo neoplodněné.

                     

 

Neoféma ozdobná (Neophema elegans)

Tak tento druh neofémy opravdu odpovídá svému latinskému názvu. Při jedné z návštěv Řícmanic jsem dostala osmiletého samečka, kterému již zemřela jeho dloholetá partnerka (říjen 2008). Nikdo by neřekl, že je samec tak starý, je to opravdu povedený nádherný velký silný kousek. No posuďte sami...

   

Amadina Gouldové (Erythrura Gouldiae)

Jeli jsme se podívat na štěňátka fosteriérů ke známému chovateli Frantovi Polehňovi. No a jak to dopadlo! Zamilovala jsem se na první pohled do nádherně barevného ptáčka, jehož jmého jsem si pořád nemohla zapamatovat. Amadina Gouldové. Ani ne za měsíc putoval jeden sameček ke mně domů. Začala jsem mu shánět nevěstu. Od chovatele v Brně jsem koupila běloprsou mutaci. Samička však u nás dlouho nepobyla a velice brzo umřela. Další samičku jsem si chtěla koupit na burze v Přerově a seznámila jsem se tam s panem Stehlíkem ze Židenic, který měl doma jednu mladou červenohlavou přírodní samičku, takže jsme se domluvili a hned z burzy jsem se pro ni zastavila. Asi půl roku jsem nechala samičku dospět a seznámit se se svým samečkem.

 

A tady je pár profi záběrů pořízených kamarádem Milanem Kořínkem.

         

Jaro 2006 - Tento pěkný pár se mi pak odvděčil 7 vajíčky, z nichž se vylíhlo a bylo úspěšně dochováno 5 malinkých guldiček. V současné době začínají přepeřovat do dospělého šatu a už je tam jasná jedna samička a jeden sameček.

           

 

   

Prcci v současné době přepeřují a vypadá to, že se z nich vyloupnou 3 samečci a 2 samičky.

    

 

Léto 2007

          

      

    

Jaro 2009. Po roční odmlce se znovu chystá hnízdění. Tentokrát ovšem dcera mé plodné samičky s loni zakoupeným samečkem nějaké mutace. Maminka s novým partnerem (můj první gulďáček nenadáhle umřel den po Jimíčkovi) důchodého věku (při koupi jsem si nevšimla roku na kroužku) se sice taky snažila, dokonce snesla dvě vajíčka, ale dál nic.  Zato dcera snesla čtyři oplozená vajíčka, ze který jsem našla 11. 5. vyklubaná dvě miniaturní holátka.  12. 5.  už byla vyklubaná všechna čtyři.  Ve čtvrtek 14. jsem našla jenom tři a jedno leželo na zemi klece, vyhozené z budky, ale ještě živé. Dala jsem ho zpátky mezi ty tři a naštěstí už tam zůstalo a pěkně rostlo.  Kroužkovala jsem 8. den, což se ukázalo horší jako u kanárků, dvě už mi nakroužkovat nešly, tak dostaly kanáří kroužky. Zajímavé je zbarvení holátek. Dvě jsou světlá a dvě tmavá.

              

Jaro 2010

Po týdnu sezení na vajíčkách mi 29. ledna umřela loňská samička. Sameček ještě chvíli seděl a když zjistil, že ho nikdo nestřídá, vajíčka opustil. Bylo jich 5 a ve třech už byly zárodky. Ach jo.

Jelikož - kromě jeho dcery - jsem jinou samičku neměla, zkusila jsem k němu dát starší samičku - matku uhynulé samice. První snůška byla taková nepovedená, malá neoplozená vajíčka. Z druhé snůšky se však vylíhla dvě mláďata v přírodním zbarvení - kolem 26. dubna.

Mláďata jsou již venku z budky a samička se snaží sedět na dalších vejcích, který nakladla ještě v době mladých na hnízdě. Tak z těch asi nic nebude.

A nakonec bylo, aspoň jedno mláďátko. První dvě nyní - v září - již skoro přepeřily, obě jsou přírodní, jedno samička a jedno sameček.

 

 Papoušíček šedokřídlý (Forpus coelestis)

Dokrmený sameček - přírodní zelený - Riki

                 

Když Rikimu umřel kamarád Sam Howkins (Eriček, skalpovaný andulkou Ztracenkou), strčila jsem ho do klece k andulkám, kde se hned dal dohromady se samečkem andulky. Pak jsem si ale říkala, že by mohl dostat svou kamarádku a tak mi pan Máchal nechal v dubnu mladou samičku papoušíčka sedohřbetého - modrou mutaci. Byl to nejmladší pták z vrhu (vyklubaná kolem 14. 3. 2009). Přinesla jsem ji domů a zkoušela ji dokrmovat, moc se jí do toho nechtělo, ale zároveň rozhodně neuměla sama jíst. Tak mě napadlo, co se s ní budu párat, ať se o ni postará její budoucí manžel. Strčila jsem Rikiho k ní, mimochodem jsem ji pojmenovala Kiki (ať se mi to neplete), a ona hned začala vydávat žebravé zvuky, což způsobilo u Rikiho nezadržitelný reflex vyvrhování potravy, kdy asi 5 minut v kuse vyvrhoval a zase polykal potravu. Pak jen tak seděl a koukal. Pak uslyšel anduláka, tak se vztekle vrhl na novou spolubydlící a začal ji klovat. Tak jsem mu dala spršku z rozprašovače, aby se uklidnil (andulákovi taky, aby přestal křičet).  Po chvilce vyhrály pudy a Riki spořádaně krmil svou novou družku Kikinku. Od té chvíle spolu sedí u misky nebo na bidýlku. Kiki už začala rozlouskávat i semínka.

     

 

Celé léto 2010 se papošíčci k sobě mají, krmí se, ale do budky se jim nechce. Na konci srpna jsem je přestěhovala do bednové klece, kde po pár dnech vlezli do budky. Po měsíci jsem provedla kontrolu, a zjistila jsem, že si tam jen tak sedí a nic!

Povedlo se až na sklonku roku 2010. Papoušíčkům se podařilo vysedět 2 kluky. Bohužel další dvě vajíčka byla plná, mláďata těsně před vylíhnutím, ale něco bylo špatně.

          

 

 

  Kanár (Serinus canarius Viell)

Červený kanárek Tony je zase výsledek pouhého podívání se na kanárky v Jedovnici u pana Tonyho Formánka po cestě ke kamarádce do Kulířova. Je to krásný, mladý,  zatím oranžový, sameček s tmavým flíčkem kolem oka a na zádech.

 

No a aby mu nebylo smutno, asi za 14 dní frčíme do Bohunic pro kamarádku, samičku křížence oranžového kanárka a stehlíka.

 

A zase ty inzeráty. A zase přírůstek. Sameček křížence kanára a čížka.

     

Protože byla doma převaha kanárků samečků, nechala jsem si na burze v Újezdě koupit samičku. Je stejná, jako ta z výstavy - mozaika, naštěstí má jiný kroužek, no a má méně sytou oranžovou. Lítá si volně po bytě a hned si začala stavět hnízdo. V neděli 16. 3. 2008 do něj snesla poslední - 5. vajíčko. Tak uvidíme, jestli jsou oplozená. Zatím na nich poctivě setí.

  

Tentokrát jsme vyrazili na výstavu kanárů a drobného ptactva do Botanické zahrady v Brně. Takže v listopadu 2007 nám přibyly dvě nové holčičky kanárů - přímo oceněné výstavní kousky! Ještě tentýž den se zabydlely a hned každá věděla kam patří,  bílá mozajka k červenému samečkovi a izabela k Orlovi.

     

V neděli 27. ledna 2008 jsem se jela podívat na burzu do Újezdu u Brna. Chtěla jsem tam prodat párek křepelek, protože přece jenom si myslím, že potřebují větší výběh na dně nějaké voliéry a bednovka jim byla celkem malá, o zvucích, které vydával samec třeba ve tři ráno ani nemluvím... No a než jsem je prodala, okukovala jsem v sousední kleci opuštěného kanárka glostera. Dala jsem si podmínku, že když udám křepelky, bude můj. No a tak je můj

  

Další kanárek - pravděpodobně samička - přijela do naší domácnosti v září 2008 po jedné z dalších návštěv pana Máchala v Řícmanicích, který tento rok přibral kanáry do svého chovu. Samička je z červenočerných kanárů, ale je to taková světlejší zrzka, která se mi hodí do mých "rezavých" chovů. Po týdenním přivykání na klec, jsem ji otevřela dvířka a ta hned zvědavé vyrazila prozkoumávat terén. První dva lety byly výukové a každou chvíli někam zahučela. V současné době už zvládá pohyb po bytě a obletuje amazonka Terryho.

 

Kanárci se nám doma různě prostřídali a vyměnili. Současný stav je žlutý samička a žlutý sameček, černožlutý samec - gloster, mozaika samička a červenočerné bůh ví co.

   

Mozaika byla nejdříve zavřena se stehlíkem, tomu lo však po celou dobu o jedno, dostat se ven, potom jsem jí tam chvíli dala nové přichozího - údajně samečka, ale nakonec jsem ji tam vyměnila prozpěvujícího mladého žlutého samce od pana Máchala. A hned to bylo. do pár dnů seděla na 4 vajíčkách, ze kterých se za 14 dní vyklubala 4 holátka (během dne a půl, aniž bych zaměňovala vajíčka za kuličky). První holátko se vyklubalo v úterý ráno - 14. 4. 2009. Duhý den ráno se doklubalo poslední, čtvrté. Oba rodiče dojemně nakukovali do hnízda a poctivě krmí. Včera (22. 4.), 8. den, jsem je nakroužkovala, a bylo to tak tak. U dvou jsem už měla problémy.

                  

Malí kanárci pěkně vyrostli a sotva začali vyskakovat z hnízda na bidýlka, samička začala snášet znovu. Než jsem kanárky odstavila, podařilo se malým prckům, při vracení se do hnízda, jedno vajíčko rozbít (bylo oplozené). Odstavila jsem tři mladé spolu s otcem, který je stále pečlivě krmil, samička zůstala sama na třech vejcích. 7. 5. jsem koukla do hnízda a byl tam konečný stav - 4 vejce. 21. 5. 2009 se ráno vylíhl první kanárek, když jsem nakukovala do hnízda, byl ještě mokrý a stočený ve tvaru vejce. Večer tam už měl prvního sourozence.