Irský terier Jerry
Jméno: Capitan Jerry z Píseckých lesů
Narozen: 5. 5. 2005 v Brně Černých Polích
Plemeno: Irský teriér
Chovatel: Mgr. Radmila Marzyová 
|
|
||||||||||||||||||||||||||||||
|
Jerry je pečlivě naplánované štěňátko mamince Zorce a zároveň její jediné štěňátko.
Zkoušky: ZZZ, ZZO, RH-E, BH, ZOP, ZM, FPr1, ZPU1, RH-FLA, ST1, RH-TA, RH-TB, RH-FLB, PT1, OBZ, PT2, OB1
Lovecké zkoušky: MLZ, I. cena, nos - 4, CACT, CCT, MBZH, I. cena, CACT, CCT, KV, Klubový šampion práce, BZH I. cena, 1. místo, CACT, CCT, KV
Český šampion práce
9. 11. 2012 splněn Atest MV - Plošné vyhledávání
Výstavy: VTM KV Ostrava, res. CAC, res. CACIB MVP Litoměřice, Vítěz třídy veteránů-KK Zetor, 3. veterán, BOV Národní výstava psů v Brně při Evropské výstavě 2014, V1-EW (Evropský vítěz) Evropská výstava psů Brno 2014, Splnil
podmínky a získal titul Veterán šampion ČR
Závody: Klubový závod KK Zetor 2006 - 3. místo (ZZO),
Branný závod Žirovnice 2007 - 1. místo,
Klubový závod KZJ ČR 2007 podle FL A - 3. místo,
Klubový závod KK Zetor 2008 - 3. místo (ZVV1),
Přebor KZJ ČR podle ST1 2008 - 2. místo
Canicross Cakov 2009 - 2. místo
Mistrovství SR v praktickém vyhledávání zavalených osob 2009 - 3. místo
Pohár Zetoru 2009 (podle ZPU1) - 3. místo
Mezinárodní barvářské zkoušky v Jindřichově - 3. místo (v pořadí všech plemen)
Přebor KZJ ČR 2009 podle ST2 - 1. místo
Intercup Humanity Horní Stropnice - 6. místo (RH-FLB )
Atestační cvičení IRO 2010 - Slovinsko - Závod družstev - SPLNĚNO (4. místo)
Přebor KZJ ČR podle 2010 PT1 - 1. místo
Mezinárodní zkoušky Brno - 3. místo (RH-FLB)
Atestační cvičení IRO 2011 - Slovinsko - Závod družstev - SPLNĚNO
Pátrání po pohřešované ženě - Boskovice - 12. 6. 2011
Donovaly - složena zkouška Rh-TA (7. místo)
Barvářské zkoušky honičů pro IT - Šidlov 2011 - 1. místo - splněny odmínky Českého šampiona práce!
Mikulášský závod 2011 - 1. místo
Obedience - OBZ - 1. místo
Přebor KZJ ČR 2012 podle PT2 - 3. místo
Pátrání po pohřešovaném dopravním policistovi - Kundratice - 9. 1. 2013.
Oficiální výzva k pátrání po ztracené dívce z Vlčnova (našli ji v pořádku dříve, než jsme vyrazili)
Mezinárodní zkoušky Brno - 3. místo (RH-FLB)
Nominace na Mistrovství světa záchranářských psů 2013
Barvářské zkoušky honičů pro IT - Šidlov 2013 - 1. místo - obhajoba vítězství :-)
Přebor KZJ ČR podle ST2 2013 - 2. místo
Pátrání po pohřešovaném starém muži - Salaš - 17. 1. 2014.
Mezinárodní zkoušky IRO - Eggendorf - FL B.
Mezinárodní setkání kynologických týmů - Kaznějov - červen 2014 - 3. místo
Účast na MR IZS 2014
Přebor KZJ ČR podle ST2 2014 - 1. místo - splněna zkouška
Účast na MZ IZS 2015 - 6. místo v družstvech, 5. místo v jednotlivcích
Memoriál Oldy Dvoroka - 2. místo
Přebor KZJ ČR podle ST2 2015 - 3. místo
Výška: 50,5 cm, plnochrupý
Chovný pes: ČMKJ 16. 2. 2007
Aktuální fotky z výcviku naleznete zde 
Pár dalších záběrů mých rodičů
Tatínek: 
Maminka: 
Tetička Ájinka: 
Tak tohle byl můj první velký výlet. Musel jsem jet s maminkou do Olšan na farmu Bolka Polívky, kde se konal dětský den a maminka tam vystupovala. To vám bylo vedro, to si ani nedovedete představit! A moje budoucí panička byla taky a všem mě tam ukazovala.
Tady mi odstraňují následek tetování - kýlu. Už by si ti človíčkové měli dát pokoj s takovýma blbostma, stejně mi nakonec ještě vpíchli čip.
Moje první zimní soustředění v Karlovicích (2006). Teda to vám bylo sněhu, to jsem ještě neviděl, a byla to paráda, pořádně jsme si s Timíčkem zařádili a pak jsme společně usnuli v postýlce.
Tady jsme vyrazili do Dolní Moravy na pravidlenou akce Telemountains. Sněhu bylo ještě více jako v Karlovicích a já jsem si pořádně máknul, když mě panička zapřáhla před běžky. A vyrazili jsme se proběhnout zasněženou cestou, GO, GO...
Vodní soustředění - Lipnice 2006 - to byla průzračná vodička! Učil jsem se do ní skákat a nosit aportky na břeh. Taky jsem jezdil s paničkou a Jimíčkem v loďce a učil jsem se držet rovnováhu na surfovém prkně.
Po roce tvrdé výchovy můžu konstatovat, že toto plemeno se dá snadno převychovat z loveckého psa na psa pracovního. Se zvěří problémy nemáme, doma po Jerrym hopská králík a před nosem mu přeletují andulky a jiné ptactvo. Ovšem co se týče srovnání s malým kníračem, tak je to mnohem tvrdohlavější pes.
Překvapil však svým elánem ve všech záchranářských disciplínách. Stopuje s nadšením, za salám nebo sýr udělá vše. Sníh i vodu miluje, v sutinách běhá bez zaváhání a vysoká tráva a křoví mu dělají radost. Zkoušíme i nezáchranářské disciplíny, obranu, agility a tanec se psem. Tak uvidím, kam to dotáhneme.
V srpnu nás čeká první " povinnost", jedeme na krajskou výstavu do Ostravy. No ale nevím jak tam dopadneme, protože srst bují a stává se z něj pořádný huňáč!
Po 14 denním soustředění v Žírovnici jsme sebrali všechnu odvahu a přihlásili se na vstupní záchranářskou zkoušku. Byli jsme nejmladšími účastníky zkoušky a nakonec jsme dopadli nejlépe, splnili jsme zkoušku na velmi dobrou. Stopu jsme měli za 47 bodů (z 50).
No a pak už nás čekala ona zmiňovaná Ostrava, jeli jsme tam po týdenním pobytu v Jeseníkách, kde jsme se vydali i na nejvyšší kopec Praděd (výšlap nebyl náročný ujitými kilometry, ale množstvím lidí, které jsme potkávali). Jerry byl šíleně unavený, což se projevilo i v kruhu. Kruh byl hrozně malý, takže se tam nedalo ani pořádně rozběhnout a pěkně hřálo - po dlouhé době - sluníčko. Jerry stál jako koza, ale pan rozhodčí Polehňa na něm neshledal žádnou jinou chybu, takže jsme v silné konkurenci (jediný irský teriér v Ostravě) získali vítěze třídy mladých.
Kulířov 2006 - ideální počasí na honěnou s kamarádem Alím - maďarským ohařem. Jimík se nás snažil rozehnat, ale neměl nejmenší šanci.
Víkend s Irským terierem - Rouchovany 2006 - teď už jsem o rok starší a už můžu ostatním ukázat, jaký jsem udělal pokrok.
Zkoušky loveckých psů - Jindřichov - 2006 Dolní Morava - Jeleni 2006
Velké Žernoseky - Silvestr, ani byste nevěřili. Ten sníh na tom praseti je asi celá letošní nadílka 
.
Uplynul skoro rok a my jsme se vydali tentokrát až do dalekých Litoměřic na mezinárodní výstavu. V otevřené třídě jsme vybojovali res. CAC a res. CACIB. Ve středu na cvičáku mi moje chovatelka Radka udělala poslední střihové úpravy a panička mě vyfotila se svou maminkou. To je podoba, co!
Mezinárodní výstava psů Litoměřice - V2, res. CAC, res. CACIB.
Mimo výstavní kruh na polích a loukách Velkých Žernosek však bylo mnohem lépe. Nejlepší však byla chladná voda Labe.
Panská Lícha Lesná
Bohumín - léto 2007- no tak to vám byly nervy. Panička se vyšplhala na to obrovské rezavé a vyrazili jsme do terénu. Jimík se jí snažil stáhnou dolů, ale napodařilo se mu to a já jsem jen zíral. Pak mě ještě teta Petra honila s tou velkou hnědou příšerou a měla z toho velikou srandu.
Nácvik obran na Jožku Šestáka
Podzimní cvičení na Stránské skále. Výcvik probíhal v jeskyni, kde se nedařilo moc fotit, tak alespoň něco z následné procházky.
Letošní první sníh - Martinská procházka, letos přijel Martin na bílém koni úplně přesně! (2007) Ale bohužel jen na chvíli.
Klubový závod KK Zetor Brno 2008 - podle ZVV1 - krásné 3. místo mezi ovčáky a dobrmanem!
Jerry absolvoval po zimní odmlce svou první stopu přímo na závodě za 80 bodů (bez jednoho předmětu), poslušnost zvládl za 82 bodů a na obrany jsme původně nechtěli vůbec nastoupit, protože jsem si ještě nevyzkoušela, jak probíhají obrany na ZVV1 a Jerry neběhal více jako dvě zástěny. Nákonec jsme to zkusily za 76 bodů s velkým potleskem od publika!!!
Jestli se vše podaří, tak Jerry bude otcem! Na krytí za námi přije Bony (Baba Lou Pony Expres) z Turnova. První krytí se uskutečnilo v úterý 15. ledna 2008 a překrývalo se ve čtvrtek 17. ledna. Vše proběhlo hladce, tato činnost Jerrymu nedělá nejmenší problémy  |
|
|
|
Tak a je to tady!!! V sobotu 15. března se Boně narodilo devět štěňátek! 5 kluků a 4 holky. Všechna se mají čile k světu a jsou pěkně baculatá. Aktuální informace o šťěňátkách naleznete na stránkách jejich matky Bony. Citace chovatelky: Již v pátek byly u Bony patrny všechny příznaky blížícího se porodu. V sobotu ráno mezi 2. a 3. hodinou se Bona rozhodla, že pelíšek pro ni připravený není to pravé ořechové - za nejlepší místo pro přivedení svý dětí na svět zvolila jednoznačně kout pod postelí. Protože se Bonu nepodařilo přesvědčit ani "sýrovou" metodou, následovalo rozebrání postele a přemístění budoucí maminky zpět na její místo. Prvním miminkem byla fenka v 8:31 hod., následoval pejsek v 8:46. Poslední fenečka se narodila ve 12:56. Porod probíhal hladce. Bona se opět projevila jako kvělá mamina, všechna děťátka si sama "rozbalila" a pečlivě osušila jazýčkem. Mimina byla větší než loni, porodní váhy štěňat se pohybovaly od 220 do 320 g.
|
|
|
7. -8. 3. 2009 Závody psích spřežení v Cakově. Petra nás přesvědčila, že si máme jet zazávodit do Cakova, do kategorie Canicross. Při přihlašování jsem upozornila hlavní pořadatelku, že budeme nová disciplína, panička táhnoucí dva psy. Jaké však bylo moje překvapení, když se Jerry nakazil závodní atmosférou a sobotní první kolo celé odtáhl - no a přece mu to nepokazím, tak jsem celých 5800 m běžela taky, čímž jsme mezi 4 závodnicemi obsadili 2. místo (31 minut), které jsme v něděli úspěšně obhájili. Nebudu popisovat, co následovalo další tři dny...
18. 4. 2009 jsme nastoupili na RH-TB, zkoušku pískal Karel Pavlík, sutinový speciál proběhl na skutečném sutinovém poli v Sokolnici, kde Jerry na tři vyslání našel tři osoby, které krásně označil, což mu vyneslo 191 bodů. Odpoledne pokračovala zkouška na cvičáku dovedností za 47 bodů a poslušností za 44 bodů (tam jsme pokazili pečlivě nacvičené plížení). Touto zkouškou máme nejen otevřenu cestu na mistrovství světa, ale hlavně, proč vlastně záchranařinu děláme, se můžeme pokusit o složení Atestu ministerstva vnitra.
2. 5. 2009 jsme vyrazili na naše první zahraniční mezinárodní zkoušky do rakouského Gmundenu. No to byl zážitek. Začalo to hned v Brně, když Lenka - na mou informaci, že máme brát zpátky pracovní knížky některým našim závodníkům - ztuhla a prohlásila, že jedeme přes Tišnov. A tím to začalo. Hranice v Hatímch jsme projeli celkem v pohodě a pak už to začalo noční bloudění s vyvrcholením v St. Paltnu. No prostě, za svítání, po 7,5 hodinách jízdy, jsme slavnostně dorazili na místo (a tím místem nebyl vůbec Gmunden, jak nám bylo řečeno). Chvíli jsem se snažila v autě usnout, ale pak jsem šla raději vyvenčit Jerryho a 7,20 jsme nastupovali na speciál do sutiny, která byla přes cestu (aspoň něco pozitivního).
Květen 2009 - Pár profi záběrů od kamarádky Martiny. KK Zetor Brno.
Září 2009 - Mistrovství Slovenska v praktickém vyhledávání zavalených osob - v závodě dvojic, se nám společně s Lenkou Navrátilovou a jejím borderákem Jackem podařilo vybojovat v konkurenci dalších 13 dvojic krásné třetí místo!
Září 2009 - Pohár Zetoru - jeden z mála víkendů tohoto roku jsme zůstali doma, tak jsme se přihlásili na Pohár Zetoru na našem domovské cvičáku do kategorie ZPU 1, kde se nám podaři vybojovat třetí místo a získat za týden již druhý pohár!!!!
10. - 11. října 2009 jsme ze zúčastnili Mezinárodních lesních zkoušek a Mezinárodních barvářských zkoušek honičů v Jindřichovské oboře, na kterých se nám moc dařilo a ze všech disciplín jsme získali známku 4, tudíž obě zkoušky jsme absolvovali v I. ceně a zvítězili tím nad druhým IT a získali dvakrát titul CACT a CCT a tím i klubového vítěze. Druhý den jsme se dokonce umístili na krásném třetím místě mezi všemi 18 psy.
Heroltice u Tišnova 17. - 18. 10. 2009 - Víkendový sraz
První výcvik po loveckých zkouškách a hned nástup na večerní rojnici v lese. Čekala jsem co se bude dít, a ono se dělo. Jerry celý nadšený vyběhl do terénu a nadšeně běhal po lese, a odměnou mu byla nalezená osoba. pak nás ještě čekalo noční vyhledání v areálu kempu. Ráno jsme pak nastoupili na závod v poslušnosti. Vytáhli jsme si číslo 1 a tak jsme taky skončili, prostě jsme ho vyhráli Jako vítěz si Jerry vytáhl krásného žlutého zajíčka (teda on chtěl neco sušeného k jídlu, ale rozhodla jsem za něj ...).
A pro Jerryho se stala mnohem příjemnější událost, přijela ho navštívit budoucí matka jeho druhých dětí fenka Trixi (Hecate Arno).
Trixinka se na námi byla podívat přímo z Národní výstavy psů v Brně, kde byla velice úspěšná.
Podzimní focení na Lesné - auto fotek: Věrka Pisarová - budoucí majitelka IT 
Přebor KZJ ČR podle ST2 - 1. místo
V sobotu 28. 11. 2009 se uskutečnil již třetí přebor KZJ ČR, tentokrát jsme nastoupili do kategorie ST 2. Překážky se hodnotili na cvičáku, všechny nepřijemně klouzaly, protože byla silná mlha, nakonec Jerry všechny náročné zdolal a zůstal překvapeně stat vedla skoku dalekého. Poslušnost - jedinou - nám hodnotila Radka přímov sutině ve Zbrojovce, Jerrymu se podařilo vyskočit na stanový cíl a celkem jsme za prní díl vybojovali 76 bodů.
První speciál - denní - na nás vyšel už za soumraku, takže s baterkou a svítícím obojkem jsme se vydali hledat 0 -3 ztracené osoby. První jsme rychle našli v ležící skříni. Osoba byla vyproštěna a my jsme pokračovali v obchůzce přilehlých místností. Pak jsem nechala Jerryho běhat mezi hromadou skříněk a on se najednou vrátil k otevřené skříni, ve které byla před chvíli osoba, očichal ji pořádně a začal znovu přesvědčivě stěkat. Řekla jsem mu ať neblbne, že tady jsme již jednu našli a on nic, stál a štěkal. Tak jsem si řekla, že u Pavla je všechno možné a nahlásila osobu. A byla tam, v díře pod skříní. Jerry dostal velkou odměnu (slovní) a šli jsme hledat dál, když už to vypadalo, že tam nic není ukončili jsme práci. Obrželi jsme hezkých 94 bodů.
Druhý speciál jsme začali ve 21:00 v jiné hale Zbrojovky. Nejdříve Jerry přiběhl k ohrazenému prostoru a začal čenichat pod pletivem, tak jsem ho chtěla přivést z druhé strany, on najednou natáhl vlevo , odběhl a vyštěkal osobu. Pak jsme se vrátili k prvními místu, on zvedl hlavu a začal poštěkávat. Tak jsem se jej snažila přesvětčit k přesnému nálezu. Aby se rozptýlil, obešli jsme zbytek haly a on nalezl druho osobu v dolním úkrytu ve volném prostoru. Pak jsme se snažili dohledat třetí osobu, což se nám však bohužel do konce limitu nepodařilo.
Ale pracoval po celou dobu moc hezky, a vzhledem k tomu, že limity nesplnil ve 2 nikdo, jsme nakonec vyhráli obtížnost 2!!!!
Mikulášský závod - srandazávod podle propozic Reginy
Jerry obsadilo po tuhém boji 3. místo a vyhrál krásný obojek Záchranářský pes.
Únor 2010 - po těžkém boji s administrativou KCHT jsem pro Jerryho vybojovala jeho zasloužený titul - Klubový šampion práce !
Březen 2010 - Ladovská zima
Irská rodina
Duben 2010 - Mezinárodní zkoušky Brno - RH-TB, 87, 45, 46.
Květen 2010
Intercup Humanity - Horní Stropnice - 7. - 9. 5. 2010 - RH-FLB - 189, 42, 42 - krásné 6. místo mezi 20 startujícími závodníky.
22. 5. 2010 Hostěnický běh se psem - 4. místo ST1 - koloběžka + pes
11. 6. 2010 Atesty MV - sutiny Komořany u Mostu
Září 2010 - volala nám Eva Vněntřáková, že Trixinka (Hecate Arno) začala hárat, takže se Jerry může začít těšit na krytí. Na krytí jsme se domlouvaly už minulý podzim, nakonec se však z důvodu těhotenství paničky odložilo na letošní podzim.
Čekalo nás atestační cvičení ve Slovinsku, jehož součástí mělo být slaňování se psem. Rychlokurs slaňování nám zajistila Petra u Hasičů na Lidické, kde se nám velmi ochotně věnoval Jirka Buček.
Trixi k nám dorazila ve čtvrtek 23. 9. a hned se Jerrymu zalíbila :-) Jí se taky Jerry líbil, ale jen do chvíle, než na ni položil packu. Nakonec se vše - za šíleného řevu Trixinky - podařilo, a oba byli svázáni 10 minut. Vzhledem k našemu odjezdu do Slovinska bylo Jerrymu odepřeno překrytí, přesto věříme, že vše dobře dopadne.
24. - 26. 9. 2010 Atestační cvičení IRO - Zagorje ob Sava - Slovinsko - Závod družstev - 4. místo
IRO Int. Mannschaftswettbewerb / IRO Int. Team Competition
4. místo 10 CZ KZJ CR 92,0 73,0
Mezinárodní soutěž týmů IRO
Místo: Zagorje, Slovinsko Čas: 25.-26.9.2010
Hlavní postavy:
Psovodi KZJ ČR : Šárka Chmelová begin_of_the_skype_highlighting end_of_the_skype_highlighting a kříženka Chipy – vedoucí týmu
Kristína Somerlíková a irský teriér Jerry
Regina Samlíková begin_of_the_skype_highlighting end_of_the_skype_highlighting a malina Sia
Rozhodčí: Vilém Babička (CZ), Karel Pavlík (CZ),Jaroslav Sedlák (CZ),Christiane Geritzer (A), Ruud Haak (NL), Harald Winkler (A)
Další postavy: celkem 22 týmů z Rakouska, Slovenska, Maďarska, Slovinska, Chorvatska a další 2 týmy z ČR ze SZBK ČR?
Mezinárodní záchranná organizace IRO pořádá ke konci sezóny soutěž týmů, což je vlastně příprava na reálné nasazení psovodů a také příprava na atesty IRO, které se konají v listopadu. Tým je složen ze tří psovodů a tří psů, kdy jeden psovod je vedoucí týmu.
Náš tým za Kynologickou záchrannou jednotku ČR vyrazil v pátek na dalekou cestu do Slovinských hor. Hned po příjezdu v nás vysoké a prudké kopce vyvolávaly údiv a především představy, jak v tomto terénu budou asi vypadat plochy.
Losování týmů proběhlo v pátek večer na místním cvičáku, který se v ničem nelišil od našich českých slušně vybavených klubů. Naše vedoucí nám vylosovala tři terény sutin na sobotu a na neděli jednu sutinu a dvě plochy hned po sobě. Časový limit na hledání byl pro všechny terény 30 minut. Některé se daly při pokrytí více psů stihnout i dříve. Rozlosování bylo různé, některé týmy měly např. pět pracovišť v sobotu a jedno v neděli. Kolik osob dohromady hledáme nevěděl nikdo a toto téma bylo hlavní, co všechny po oba dny zajímalo nejvíc.
Po losování jsme odjely hledat náš hotel, který byl na špičce té nejvyšší hory v okolí a naše gps měla na obrazovce pusto a bílo. Také jsme zjistily, že právě v Zagorje byly nedávno slušné povodně a přívalové deště a že naše kozí stezka na hotel i na cvičák je z půlky stržená a že i když v pátek svítilo slunce, místní pečlivě pytlují pytle s pískem. Hrůzou jsme celý následně propršený víkend trnuly, jestli se cesty nezřítí úplně a my nezůstaneme nedobrovolně ve Slovinsku.
V sobotu ráno jsme za vytrvalého deště vyrazily na náš první terén sutin. Bohužel jsme byly mírně zklamané, protože sutina nebyla sutina, ale jakýsi dřevařský závod a terén mezi horami klád a pilin. Na prvním terénu nás přivítal náš pan rozhodčí Babička, jednu z nás (Kristínu) poslal na přezkoušení z první pomoci, což patřilo k soutěži. Já se Šárkou jsme si rozdělily terén a poslaly psy hledat pro nás neznámý počet osob. Nakonec jsme našly dvě, jednu v obrovské hromadě klád ve výšce a druhou v hromadě pilin. Hned za pár minut jsme nastoupily na druhé pracoviště opět s naším rozhodčím Pavlíkem. Opět piliny a hromada jakýchsi prken a zbytků, kde to psům v dešti pěkně klouzalo. Zde jsme našly jednu osobu.
Odpoledne jsme pak jely na další sutinu. Dopravu zajišťovali pořadatelé a musím říct, že úžasně. Jejich organice vlastní 3 velké vozíky na psy a tři transportéry, které celý den jezdily a rozvážely nás po terénech. Psi tedy museli být zvyklí na takovýto převoz a před každou prací, kdy jsme čekali na začátek, museli být s námi trpěliví v dešti na silnici nebo u lesa. Tedy žádný odpočinek, žádné rituály, na to nebyl čas. Další sutina byl dvoupatrový domek a paní rozhodčí Geritzer z Rakouska. Opět jsme si rozdělily terén, Kristína prohledávala vrchní patro, kde našel Jerry jednu osobu pod podlahou a kterou jsme překryly i Siou. Dole pak také jedna osoba ve výšce. Ovšem největší oříšek byla léčka v podobě položené celty na výšce, která byla pro psovody viditelná a vypadala jako člověk. Zde jsme strávily hodně času dohady – je to osoba nebo není?? Nakonec se naše vedoucí týmu spolehla na naše psy a udělala dobře (to jsme se ale dozvěděly od paní rozhodčí až po vyhlášení v neděli). Některé jiné týmy pak zde měly falešný nález. Konečně nás promoklé odvážel jeden z vozů, kde jsme si s ostatními týmy předávali informace o terénech a hlavně o počtu zatím nalezených osob.
Večer byl pak připravený společenský večer s večeří a hudbou. Na volném prostranství cvičáku byl postaven obrovský party stan a podium. K večeři pak byly jakési slovinské koule v omáčce. A byly docela dobré. Muzika byla také místní, na …harmoniku, bohužel moc hlučná, takže jsme se přesunuly do klubovny za našimi slovenskými přáteli a zase se dohadovali o počtu nalezených osob a pak se celou noc trápily, jestli ta výška byla osoba nebo ne.
V neděli ráno nás čekala další sutina spojená s další speciální prací. Jedna z nás (Šárka s Chipy) musela ve slaňovacím postroji se psem a s hasiči na požární plošinu, která je zvedla k třetímu patru k oknu. Tam psovod nechal psa skočit do okna a pes musel prohledat celé patro. Poté se pes vrátil a společně se vrátily k nám. My s Kristínou jsme mezitím začaly prohledávat spodní část domu a přilehlé zahrady. Zde jsme našly jednu osobu a pak ještě jednu, která nám dala zabrat. Sia značila osobu až nahoře v místnosti pod střechou. Pan rozhodčí nám osobu uznal, i když jsme se nakonec dozvěděly, že byla v druhém patře v komíně a komínovým efektem rozbitým komínem ji Sia cítila až nahoře.
Poté nás auto odvezlo k naší první ploše a opravdu v těch nejprudších kopcích. Jiné zde taky nebyly, že. Po chvíli čekání nám pan rozhodčí Haak řekl, že nás čeká plocha 500 x 100m a 30 minut a opět neznámý počet osob. Terén jsme si rozdělily a vyrazily. Nakonec jsme našly dvě osoby, samozřejmě v tom nejhustším a úplně mokrém křoví a nejprudším svahu. A běžet co nejrychleji za štěkajícím psem byla opravdu lahůdka. Ovšem jako jeden z mála týmů jsme stihly plochu prohledat celou a ještě nám zbylo trochu času. Hned potom nás odvezli uhnané a promočené na další plochu, kde nás čekal pan rozhodčí Sedlák a plocha o rozměrech 300x100m. Taktiku jsme zvolily podobnou a pevně doufaly, že takový záhul naši psi ještě vydrží, protože tentokrát jsme nemohly do terénu se psy, ale musely jsme se pohybovat jen po určené cestě středem terénu. Svah byl ještě strmější, vlastně z cesty doprava nahoru vedl úplný převis. Přesto to naši psi nevzdávali a Sia s Jerrym našli jednu osobu nahoře a já při výstupu za nimi málem vypustila duši a Chipy našla poslední dole a bylo hotovo. Celkem tedy 11 osob a pořád ani tušení, kolik vlastně máme mít. Napínavé až do konce. Protože to je to nejdůležitější – najít 70 % schovaných osob!
Na cvičáku nás čekal docela dobrý oběd, a pak čekání na výsledky. Konečně se všechny týmy shromáždily v megastanu a začalo vyhlašování výsledků. Pořád napínavé, protože pořadatel pouze volal vedoucí týmů a dával jim jen list papíru. Takže honem ke stolu a honem hledat v tom správném řádku KZJ ČR a………92 % nálezů! Někde jsme tedy nechaly jen jednu osobu a podle výsledků na papíru to bylo na třetí sutině v domku u paní rozhodčí Geritzer. Ale kde vlastně byla, nevíme dodnes. Další náš výsledek byl 73 % - to byly body za vybavení týmu (oblečení, vysílačky, helmy atd.), za spolupráci týmu, za taktiku, za první pomoc a za práci na plošině. Body nám dávali rozhodčí na každém pracovišti. Zde jsme tedy měly namále, protože i zde jsme musely splnit 70 % a byly týmy, které sice našly 70 % osob, ale těchto bodů měly málo a tím pádem nesplnily!
A to bylo vše, pořadí se nevyhlašovalo, důležité bylo SPLNIT a to se nám povedlo. Naši psi pracovali skvěle z 12 osob našli 11! A paničky se musí příště víc snažit, protože takovou skvělou a poučnou akci si už nenechají ujít.
Sepsala: Regina Samlíková begin_of_the_skype_highlighting end_of_the_skype_highlighting
Říjen 2010 - Eva nám potvrdila březost, na ultrazvuku byla vidět dvakrát po sobě čtyři miminka, tak uvidíme. Předpokládaný termín porodu je 25. 11. 2010.
13.-14. 11.2010 Klubový přebor - nastoupili jsme v kategorii PT1, tuto kategorii jsme vyhráli, splnili zkoušku na VD a s 280 body vyhráli celý přebor :-)
V noci z 21. na 22. 11. 2010 se Trixince narodilo 7 krásných zdravých štěňátek 
Cituji Evin mail: První pejsek se narodil 21.11 ve 22:47. To byla rychlovka, protože ve 22:37 začala Trixinka tlačit. Druhý pejsek ve 23:11 a potom následovaly fenečky,které se narodily jedna v neděli a další už v pondělí ráno a to ve 23:55, ta nám dala opravdu zabrat. Nešla pořád ven, byla tam zamotaná s placentou. Ale Trixinka se ukázala jako skvělá máma a všechno se to zvládlo. Mimochodem tahle fenečka mi zatím přirostla asi nejvíc k srdci a vypadá to, že bude mít srst po Jerrym. Jako jediná ji má takovou zvlněnou.
No další fenka byla už v pondělí ráno a to ve 00:15, pak v 00:36, pak v 1:15 a nakonec po hodině, když už jsme mysleli, že šest je konečný počet, vyloženě vypadl na první krátké zatlačení pejsek ve 2:21.
Takže nevím, které datum zapíšeme, ale asi tu neděli. Taky hezké 21.11.2010.
Jinak nejmenší váží asi 200g a největší asi 240g.
Trixinka je moc šikovná máma. Nechce ani na chvilku štěnátka opustit. Pořádně ji neumíme dostat ven ani se vyčůrat. Jinak je pořád olizuje, vzorově kojí, no úžasná mamina je z té naší rebelky.
Mikulášský závod - 2. místo ve sranda disciplínách
Návštěva štěňátek v Dolním Benešově - 29. 12. 2010
Štěňátka byla nádherná a moc se k tatínkovi měla, stejně tak i tatínek k nim. Horší to bylo s "manželkou", ta se ho snažila vykousat z rodiny :-)
Všechna štěnátka se dostala ke svělým majitelů, všichni už mají bohaté zkušenosti s plemenem.
12. 3. 2011 Do Brna přijela paní Nováková s fenkou Sárou (Lady Lu Fiera Lucifer) na dříve dohodnuté krytí. Bohužel Sára opravdu neměla nejmenší zájem a chuť a snažila se Jerryho sežrat. Ten jen smutně slintal, pak si sedl a nešťastně na ni štěkal. Ale nepomohlo mu to.
16. 3. 2011 Brzo odpoledne mi volala rozradostnělá paní Nováková, že k sousedům přijel pes a Sára ho svádí přes plot, tak vyrazili z Hradce Králové opět na cestu do Brna. Když jsme vyšli před barák, Sára už tam stála a když uviděla Jerryho ztuhla a dala ocas na bok. Jerry ji hned začal zkoumat a dostali jsme se tentokrát pouze za náš barák, kde na ni začal skákat. Sára stála jako přikovaná. Asi napotřetí se mu o podařilo, a Sára, ač zkušená matka, začla vřískat na celé kolo, takže jsme zase předvedli kulturní vložku pro barák. Spojeni byli 17 minut, tak snad bude pěkná nadílka štěňátek.
30. dubna 2011 . Mezinárodní zkoušky v Brně - obhájili jsme zkoušku RH - FLB.
13. - 15. dubna 2011 Atestační cvičení družstev v Slovinsku - SPLNĚNO (83 %, 76 %)
V pátek 13.5. jsme už podruhé vyrazili směr Slovinsko na Mezinárodní cvičení týmů IRO. Tentokrát ve složení-Kristína Somerlíková a Jerry, Radim Janča s Barčou a Regina se Siou. V pátek nás čekala schůze vedoucích týmů a tím seznámení s programem. Vylosovali jsme si číslo tábora (byly dva) , kde budeme bydlet a číslo týmu a tím i časy odjezdů. Kam nás odvezou a co nás čeká jsme netušili. Dále nás seznámili s požadavky na slaňování - každý musel mít své vybavení, sám se nachystat a slanit, za každého takto slaněného psovoda se psem bylo 33 bodů a kdy nás slaňování čeká bylo překvápko, takže jsme museli veškeré vybavení stále nosit s sebou. Náš tábor představovalo stanování na cvičáku přímo vedle dálnice u Ljubljaně.
Druhý den jsme začali 8,30 nasednutím do hasičského auta, která nás rozvážela a přivážela celý den. Skončili jsme ve 2 v noci. Mezitím nás čekala plocha -120x500m a velice milá paní rozhodčí ze Slovinska.Podařilo se nám najít dvě osoby, kdy u jedné byla i zdravověda (jako paní doktorku jsme si zvolili Kristínku). Za nějaké dvě hodiny jsme znovu nasedli do auta, které nás vyklopilo kdesi u cesty, tam jsme dostali mapu a sami jsme museli najít cestu (4km na přímém a hřejícím sluníčku) na další, naštěstí menší plochu. Zde nás čekal pan rozhodčí Pavlík a další dvě nalezené osoby. Po dvou hodinách vzhůru na sutinu k panu rozhodčímu Thannerovi, kde jsem opět našli dvě osoby. Poté v tom největším teple další sutina- no spíše hory větví a dřeva a pan rozhodčí Štibora. Tahle sutina nesutina nám dala zabrat. Na horu větví se nedokázal vyšplhat ani jeden z našich psů, ale nakonec jsme našli jednu osobu vysoko ve větvích. Psi ale byli hodně unavení a střídavě se odcházeli odložit do stínu. Představa dalších dvou sutin pro nás byla docela odstrašující. Na třetí sutinu jsme ale nastupovali naštěstí už kolem půl 9. Jednalo se o budovu a sklepy. Zde byl pan rozhodčí Kuchta. Tady jsme s pomocí spolupráce všech tří psů, nás a našich vysílaček a s vypětím všech sil a nervů dohledali dvě osoby a později zjistili, že právě tam jsme jednu osobu nechali.Poslední výjezd byl o půlnoci. Odvezli nás zpátky do hasičského centra a tady jsme se všichni i se psy slaňovali z druhého patra, ale body jsme bohužel dostali jen za jednoho. Chybělo nám nějaké vybavení (přitom jsme si plno věcí půjčili od velice hodných a vstřícných kolegů z Maďarska) a jistota při výkonu taktéž. A pak rovnou do poslední sutiny-pěkného trenažéru s pro nás neznámým panem rozhodčím. Tady jsme našli jednu osobu a jednu nenašli.
Myslím, že i tak se naši psi drželi celý den výborně. Nakonec hurá do tábora, kde na nás čekali kolegové ze Slovenska, abysme mohli probrat zážitky, počet osob atd. Stejně nám nakonec nezbylo než jít spát a na výsledek si počkat do vyhlášení, protože jsme stále nevěděli, kolik máme mít celkem nalezených osob. V neděli na hasičské stanici jsme se dočkali a patřili jsme k týmům, kterým se limit podařilo splnit!! Z 12 osob jsme našli 10 a z ostatního bodování jsme splinili na 76%. Celkem se zúčastnilo 20 týmů ze Slovinska, Rakouska, Itálie, Chorvatska, Německa, Maďarska, Polska, Slovenska a my jediní zástupci ČR.
Organizace byla neuvěřitelně perfektní a museli jsme obdivovat spolupráci kynologů zřejmě se všemi hasiči z celé Ljublaně a s horskou službou, která nám tedy dala zabrat. Celá akce byla povedená, zážitky k nezaplacení a ještě se nám zadařilo. Co víc si přát :-)
Sepsala Regina Samlíková
30. 4. -1. 5. 2011 Mezinárodní zkoušky IRO Brno - 3. místo RH-FLB
17. 5. 2011 se Sáře a Jerrymu narodila v Hradci Králové štěňátka, je jich 8, v krásném poměru 4:4!
12. 6. 2011 Pátrání po pohřešované ženě v Boskovicích, v okolí westernového městečka a přehrady. Na vyžádání rodiny se členové KZJ ČR i Jihomoravské záchranné brigády zúčastnili pátrání po ztracené paní, která odešla ve středu 8. 6. z domova, pátrání probíhalo v pátek, v sobotu, v něděli se do pátrání zapojilo cca 50 hasičů a vodní záchranná jednotka, která prohledela boskovickou přehradu. Bohužel hledání bylo neúspěšné a žena zatím nalezena nebyla.
Dnes jsem dostala informaci, že rodina pohřešovanou osobu nalezla (16. 6. 2011).
Donovaly 2011
Jerry složil zkoušku RH-TA společně jsme si užili kráných výletů po hřebenech hor a při hledání kešek s nádherném okolí Banské Bystrice.
Plošné atesty ministerstva vnitra - 16. 9. 2011 Dobrotice - konečně nás pozvali na tolik očekávané plošné atesty, a bohužel měl s sebou Jerry zase svou paničku, která se ztratí před barákem, natož někde v cizím lese. Vyrazili jsme vybaveni mapou do lesa, kde jsme měli prohleda určený objekt, ve kterém byly max. 4 osoby (v naší prohledáváně části asi 2). Po 10 minutách hledání, kdy Jerry krásně běhal a hledal jsem se orientačně koukla na zapnutou (naštěstí) GPS a zjistila, že jse v pr...., protože jsem byla pořádný kuse v pravo od prohledávané plochy. Zbytek byl boj s časem a prostorem. Až ke konci daného času jsem přišla konečně na konec prostoru, bohužel z duhé strany. Vraceli jsme se teda - konečně určeným prostorem - na začátek, Jerry v jednom místě zvedl hlavu a začal pobíhat, chvíli jsem jej nechala, ale osobu nedohledal, a chvatně jsme se vraceli, zpět, jelikož čas na naši práci již vypršel. Nakonec jsme narazili na druhou osobu, u které jsem Jerryčka pořádně odměnila a vrátili jsme se ke stanu. Já celá šťastná (teda jen v danou chvíli, teď jsem na sebe pořádně naštvaná), že jsme se neztratili a nemuseli nás hledat, a Jerry pořádně vyběhaný.
Klubové barvářské zkoušky honičů pro IT - Šidlov 22. 10. 2011. Těchto zkoušek se zúčastnilo 8 irských teriérů se svými vůdci. Zkoušky se konaly v dalekém Šidlově u České Lípy, kam jsme pracně dobloudili společně s Tadeášem a Irenou. Vylosovali jsem si číslo 2 a jako první nastoupili na nepobarvenou stopu spárkaté zvěře. Jerryček zkušeně nasadil nos na stopu a prokličkoval se bez jediného zaváhání až ke konci, kde byl vypouštěn, dorazil k praseti, chvíli ho zkoumal a když konečně začal štěkat, poslal mě rozhodčí k psovi, po velice krátké době, takže jsme nedostali body za hlášení u zvěře, což mě docela mrzelo, protože Jerry má pěkný hlasový projev. Po obědě nás čekala druhá část, vodění na řemeni a odložení, kdy obě disciplíny jsme šli na volno, bez upoutání psa. Výsledné skóre, 4, 4, 4, 4, tedy zkouška v první ceně. Stejné body jako Tadeáš, rozhodla chovnost Jerryho a výsledkem bylo PRVNÍ MÍSTO!!!!!
Mikulášský závod 11. 12. 2011 byl opět krásně a vtipně vymyšlený Reginou a tentokrát jsme s Jerryčkem dosáhli na metu nejvyšší a závod společnými silami vyhráli!!! Ričinek taky bojoval, ale aport přinesl jen jeden.
Březen 2012 - poslední březnový víkend jsme se účastnili zajímavé akce pořádané PČR v jejím výukovém centru v Třešti u Jihlavy.
Dorazily (tři "děvčata" a naši psi) jsem do Třeště na 9:00 hodinu dle plánu a shromáždily se společně s ostatními v jedné z učeben střediska PČR. Postupně jednotlivci odcházeli do služebního auta, kde jim byl do GPS nahrán sektor k prohledávání. V každém sektoru byl ukryta jedna osoba (to jsme samozřejmě předem nevěděli), terény byly různě členité a různě obtížné. Během nahrávání map skupina mladých zakuklených policistů trénovala střelbu ze samopalů a používání dýmovnic, takže to měli psi se vším všudy.
My jsme měly všechny tři vlastní Garminy, Jitka vyrazila do jednoho většího terénu s Reginou a já do menšího, zato pořádně členitého, sama. Odjely jsme auty na místo určení, holky měly terén kousek od auta, já jsem se přes jejich přesunula na náš. Vybaveni bublifukem jsme zkontrolovali směr větru a vyšli. Náš terén obsahoval snad všechny povrchy, stromy, mlází, potok, bažiny, ostružiny, louky, pole, keře a vysoké traviny, pár krmelců a různých přístřešků. Hlídala jsem si na GPS směr postupu, do mlází jsem posílala hlavně Jerryho, protože při průchodu jsem zjistila, že jsou tam čerstvé bobky od divočáků a vyležené lože. Terén jsme poctivě prošli a při návratu zpět mi jako jediný podezřelý úsek připadalo právě ono mlází. Tak jsme ho ještě jednou propátrali, ale vzhledem k hustotě jsem se spoléhala hlavně na vítr, že by snad Jerrymu něco foukl, bohužel nefoukl. Osobu jsme nenalezli (pana učitele) a na základně jsme se dověděli, že osoba byla opravdu v tom hustém mlází. Na naši plochu byla vyslána Klára se Samem a i tomuto zkušenému týmu dalo zabrat než konečně pana učitele vysvobodili.
Po skončení práce jsem zavolala holkám, taky zrovna končily, našly jednu osobu (studentku), ale nebyly nadšené označením, protože dívčina popocházela po terénu, na což naši psi nejsou zvyklí.
Vyměnily jsme si dojmy a odjely na oběd na středisko. Po obědě nám pan Růžička stáhl všechny trasy do PC a pak se jednotlivé terény procházely a každý si něco řekl k tomu svému. Oba naše týmy byly pochváleny za dobrou práci ze strany psovodů, terén byl dobře prošlý, nikde jsme nic nevynechali, takže jako psovodi jsme byli se svou prací spokojeni. Večer jsme si zabraly Kláru a vytáhly jsme z ní její bohaté vědomosti ohledně práce s mapou a zadáváním čtverců do GPS. Pak se k nám přidal i pan Makeš a vše nám podrobně (někdy až zbytečně moc :-)) vysvětloval. Na druhý den jsme si pak s panem Makešem domluvily krátký speciál s osobou na konci a úspěšným zakončením pro psy. Regina navíc radu na stopě.
Na pokoji nám pak Regina ještě vysvětlila trasování a usínaly jsem spokojeně s hlavou plnou nových poznatků a zážitků (navíc po výborné večeři - vařená kolena).
V sobotu ráno jsme všichni společně odjeli kousek za Třešť, kde jedna skupinka trénovala společně v lese, a my jsme jeli na speciálek. Nejdříve hledal Robert s borderákem, byla jsme schovaná v hustém roští na konci terénu, borderák vlezl do úkrytu, hodil si nálezku do tlamy a utíkal pro pánečka. Já jsem využila napachovaného úkrytu, a pan Makeš se schoval o pár hromad roští dále. Jerry procházel terén, ke konci už začal zvedat hlavu, doběhl k teplému úkrytu, naježeně jej očuchal (borderák se mu nelíbil) a odešel, načež zvedl hlavu a běžel přímo k úkrytu, kde krásně označil osobu. Naposled šla Sia, která měla Roberta schovaného v houští, taky se tvářila, že si jen tak před náma běhá, ale najednou jí to hodila hlavou a zmizela. Hned se ozval přesvědčivý štěkot. Takže jsme byli všichni moc spokojeni.
Takže z naší strany naprostá spokojenost se strávenými dvěma dny v partě příjemných lidí, navíc povzbuzeni do další práce a zahlceni novými informacemi. A taky plnými bříšky (ukončeno výborným hovězím gulášem).
Duben 2012 - 5. 4. navečer mi nečekaně zavolal pan Jelínek z Žebětína, že by měl zájem o nakrytí své fenky Jerrym, a nejlépe hned - podle vyšetření krve je prý nejvhodnější doba. Za hodinku přijel i se svou fenkou Betkou (Alžběta Vydří), která se ovšem vůbec netvářila, že by měla o nějaké krytí zájem. Tak jsme museli přistoupit k malému násilí. Dostala náhubek, protože stíhla Jerryho zasáhnou pod okem a hrozilo, že zasáhne i nás, a trochu jsme ji podrželi. O zbytek se již Jerry postaral sám. Nakonec jejich spojení trvalo min. 20 minut.
A máme tady opakování historie :-) Fenka nechtěla, ale musela - výsledek - 1 štěně - pejsek - narozen 6. 6. 2012 (takhle nějak vznikl Jerryček :-)
8. září 2012 - Na moje narozeniny mi udělal Jerry velikou radost. Maruška Vagenknechtová mě nalákala na zkoušku obedience Z, která se konala v rámci klubové výstavy BO ve Zbraslavi. Jerry cvičil dvakrát v areálu školy pod jejím vedením, já jsem před zkouškou do noci četla pořád dokola zkušebák a výsledkem byla zkouška OB Z ve známce výborná a pohár za první místo v ostatních plemenech!!!
2. 11. 2012 Litvínov - Pozvání na Kynologické atestační zkoušky MV - sutinové vyhledávání
V prvním - nočním speciálu - v rozehřívací sutině nalezena jedna horní osoba na střeše, v hlavní sutině nalezeny dvě osoby, bohužel za nimi byla ještě třetí, kterou Jerry nenašel a neoznačil. Jednou v těch předpokládaným místech zavrtěl ocasem, ale již se znovu k úkrytu nevrátil.
9. 11. 2012 Dobrotice u Holešova - Pozvání na Kynologické atestační zkoušky MV - plošné vyhledávání
Spněn Atest MV
Je pátek 9. 11. 2012 5:00, zvoní budík, rychle se obléknout, vyvenčit kluky a jedeme do Dobrotic u Holešova, do areálu výcvikového střediska Policie ČR. Jsme pozvaní na kynologické atestační zkoušky Ministerstva vnitra, specializace plošné vyhledávání. Máme druhý pokus, první jsem Jerrymu totálně pokazila. Ztratila jsem se a než jsem se našla, bylo po časovém limitu. Snad nám nevezmou GPS. Nejlepší vynález současné doby pro lidi, jako jsem já, záruka, že se neztratím J. Přijíždíme do areálu přesně na čas, protože se nám do cesty postavila objížďka. Nahlásíme se, a zjišťujeme, že je nás 18 pozvaných psovodů se svými psími parťáky. Kynologové z dobrovolných organizací, městské policie, hasiči. Losujeme si pořadí, čím vyšší číslo, tím déle na základně a kratší dobu venku v terénu, protože do areálu se můžeme vrátit, až všichni projdou prvním kolem. Atesty se skládají ze dvou částí, nejdříve je denní speciál, úspěšní pokračují speciálem nočním. Při každé práci se hledají max. 4 osoby. Přesný počet není znám. Při losování štěstí nemám, číslo 3. Brzo na speciál, dlouho venku v zimě. Vzhledem k velkému počtu účastníků jsou dva speciály vedle sebe. V přesně stanovený čas vyzvedávám mapu a instrukce, v autě Jerryho a vyrážíme s GPS v ruce na místo určení. Na přesun máme 15 minut, na zádech nesu vše potřebné na 7 hodinový pobyt venku. Funím do kopce, Jerry si vesele poskakuje, přicházíme akorát, od vedoucího speciálu přebíráme vysílačku a poslední informace a vyrážíme společně do terénu. Všude jsou čerstvé stopy zvěře a rozrytá místa od divočáků, vysílám Jerryho a on mizí v houští. Ujdeme asi 70 m a Jerry štěká, super, mám první osobu. Utíkám za hlasem, chválím Jerryho, dostává vařené maso, hlásím do vysílačky nález, souřadnice a předávám vysílačku figurantovi, který se hlásí na základnu. A vyrážíme dále. Míjíme se s Davidem s velkou kníračkou Demi, kteří jsou na vedlejším speciálu, Jerry mizí v lese, odvolávám ho, aby nezaběhl do cizího terénu, a posílám na druhou stranu. Jdu dále, hlídám si terén na mapě i v GPS, Jerry nikde, tak sem tam vykřiknu „Hledej!“, bojím se ho zavolat, abych ho neodradila, kdyby dohledával osobu. Konečně se objevuje zezadu, tak ho zase vysílám dovnitř terénu. Zabíhá do křoví a za chvíli opět štěká, hurá, druhá osoba. Vše se opakuje a vyrážíme dále. Třetí osoba leží pod stromkem jen kousek od druhé. Nahlásíme souřadnice, zkontroluji mapu a jdeme dále. Jerry opět mizí, nos u země, běží po stopě divočáka? Za chvíli opět štěká, no to snad ne, máme čtvrtou osobu, tzn. s jistotou splněn denní speciál. Odměním si psa u osoby, nahlásím nález, z vysílačky se ozve, že jestli správně počítají, je to čtvrtá osoba, tím pádem hotovo, můžeme se vrátit na začátek speciálu, odevzdat vysílačku a trávit cca 6 hodin v prostoru střelnice. Spokojeni opouštíme speciál, Jerry si nese hrdě balonek jako odměnu. Dva týmy jsou již ve střelnici, David má dvě osoby, to nevypadá moc nadějně, další psovod tři, neví, mohlo by být. Chvíli je nám teplo, jsme rozehřátí běháním v terénu, za půl hodiny vychládáme, Jerry dostává dečku, já oblíkám další vrstvu. Bude to kruté čekání, naštěstí neprší. Postupně přicházejí další psovodi s různým počtem nálezů. Mezi prvními spokojená Regina se Siou, taky 4 nálezy, později i Pavel Š. se dvěma nálezy. Kolega z MP dostává nápad, rozděláme si oheň, našli jsme oficiální ohniště, dostali povolení, chybí základní věc – zápalky nebo zapalovač, nikdo nekouří. Konečně se našel kuřák, poprvé mám z toho radost. Příjemné teplo, dokonce vysvitne sluníčko, vykládáme si, čas pomalu ubíhá. Konečně dorazil poslední psovod a my se hromadně odebíráme dolů na základnu.< xml:namespace prefix = o />< xml:namespace prefix = o />
V 16,30 máme sraz v učebně, abychom se dověděli, kdo postupuje do druhého, nočního, kola. Nakonec nás je pouze 7. Venku se pomalu stmívá, nálada houstne, tréma nastupuje, teď jde do tuhého. Prošli jsme denním sítem a čeká nás noční práce. Z KZJ je to už jen dámská jízda. Nachystat vše potřebné, několik baterek, svítící obojek, zkontrolovat GPS. V pauze jsme se ještě něco dověděli o správném čtení metrických jednotek, odečítání metrů přímo z mapy. Dostáváme čas 35 min i s přesunem. Vyrážíme ve dvojicích, opět vybaveni mapou, do které si zaznamenáváme přidělený terén. Dohromady máme 4 osoby, musíme nalézt všechny v nám přiděleném prostoru. Náš terén je dále, šlapeme tmou po cestě, a z vedlejšího speciálu už štěká pes a kolega hlásí polohu osoby. Utíkáme, u posedu se pouštíme kolem vyschlého potoka do ostružiní, Jerry kouká, kam to lezu, a váhavě vchází za mnou. V lese už běhá, zvedá hlavu a větří osobu, ale z vedlejšího speciálu, posílám ho na druhou stranu, mizí v lese. Ticho, funím kolem hranice našeho terénu, hlídám mapu i GPS, svítím Jerrymu do terénu. Vybíhá na pole, chvíli se tam motá a pak vbíhá zpět do lesa a vrtí ocasem, za chvíli už stojí u osoby a štěká. Pašák. Hlásíme nález v nových souřadnicích, třikrát musíme opakovat, v budově není signál. Konečně se nahlásil i figurant a můžu poslat Jerryho dále. Vzhledem k větru a tvaru terénu ho zase ženu na pole, odkud za chvíli navětří i druhou osobu. Hlásím ji do vysílačky a v tom slyším štěkat psa i z druhého terénu. Super, mám dohromady 4 osoby. Radujeme se, odměňuju Jerryho, vykládám s figurantem a pomalu vycházím na cestu, abychom se v klidu vrátili na základnu. V tom se z vysílačky ozve, že mám 5 minut do konce, tedy čas na návrat. Vyděšeně se rozbíhám a upalujeme k baráku. Naštěstí dobíháme na čas, ještě máme 2 minuty k dobru. Už chápu, proč Regina, která měla stejný terén a úspěšně dorazila uřícená před námi, prohlásila, že je to Olympiáda J. Máme splněno, máme ATESTY MV, vrchol výcviku záchranářského psa, můžeme oficiálně vyrazit zachraňovat ztracené!!!!
Nakonec nás úspěšně prošlo oběma terény 5 týmů, tedy dvojic psovod a jeho parťák pes.
16. - 18. 11. 2012 Přebor KZJ podle PT2 - Prvním speciál proběhl v noci za Klajdovkou, kde měl Jerry 3 osoby, které bez problému nalezl a označil. Denní speciál byl pro změnu v našem krásném trnitém terénu u Ergonu, kde si Jerry pěkně mákl, ale hezky našel a označil všechny tři osoby. Jerry posbíral pěkné body, ale vše pokazil poslušností v terénu, kde naznal, že v životě neslyšel povel vpřed, a po každém povelu se na mě podíval, jestli to jako fakt myslím vážně a ušel krok. Tak jsme se propadli na 3. místo :-) Ale zkoušku jsme splnili.
9. 1. 2013 Praktický zásah - Hledání pohřešovaného policisty ze Žďárska.
Pátrání – Kundratice 9.1.2013
Po žádosti rodiny o pomoc při pátrání po dopravním policistovi J. K. na facebooku, jsme nabídli příbuzným pohřešovaného pomoc psovodů. Ti ji přijali a domluvili jsme se na pátrání ve středu 9.1.2013. Na 9.00 hod jsme měli domluvenou schůzku s příbuzným, kde jsme se dozvěděli některé podrobnosti a domluvili se na prostorech, které by bylo nejvhodnější propátrat.
Po příjezdu na místo a zahájení pátrání jsme narazili na psovody PČR, kteří prohledávali stejné prostory, jako jsme si vytyčili my. Po domluvě s velitelem psovodů jsme se přesunuli na druhé vytipované místo a zahájili práci. Každý psovod dostal přidělen jeden terén a samostatně se jej vydal prohledat. Práce byla bez nálezu pohřešovaného ukončena těsně před setměním.
Akce se zúčastnilo sedm atestovaných psovodů (2x ZBK Praha, 2x ZBK Pardubice, 2x KZJ, 1x SDH a ZČK), jeden bez atestu (ZBK Pardubice), zdravotník (ZČK) a členové doprovodu. Štáb zajišťovala vedoucí pražské ZBK. V průběhu dne měli ještě přijet další tři atestovaní psovodi, ale ti se omluvili ze zdravotních či pracovních důvodů.
Pohřešovaný se nakonec našel živý v Brně. V prohledávaných oblastech se po nějakou dobu skrýval, ale nemáme informace, zda se tam vyskytoval i ve chvílích našeho pátrání.
Děkuji všem účastníkům za pomoc a celkový průběh. Níže najdete tracky psovodů.
Jindra Nečas
Jestli se zadaří, Jerry opět bude tatínkem. Ve čtvrtek 4. 4. 2013 dopolednepřijela na námluvy fenečka Nike de Galupo, se svou paničkou, z Brna. Nikinka se Jerryčkovi sice moc líbila, ale fenka měla jiné zájmy, než námluvy, tak jsme přesunuly krytí na další den večer. Navíc odpoledne potvrdily nízké hodnoty progesteronu, že ta správná doba ještě nenastala. Druhý den se situace opakovala, tak jsme je nechaly, aby se více seznámili, ale nic jsme nehrotily :-) V sobotu dopoledne už byla situace lepší, a Jerrymu se podařilo Nikinku poprvé nakrýt, vše se opakovalo i v neděli, a v pondělí nakonec i Nikinka projevila velký zájem o Jerryho, a naposled se na 15 minut spojili. Tak uvidíme, jak to teď dopadne, protože Niké už dvakrát nezabřezla. Tak doufáme, že Jerry bude ten správný ženich :-)
10. 4. 2013 Ostrá zkouška rychlosti sbalení na zásah. Ve 14:45 mi zavolali z Generálního ředitelství hasičů, jestli jsme schopni nastoupi k pátrání po pohřešované 9leté holčičce z Vlčnova. Za cca hodinu nás měli vyzvednout před barákem brněnští hasiči. Pět minut před odjezdem nám s GŘ zavolali, že se dívka v pořádku (akorát podchlazená) našla na poli a byla převezena k vyšetření do nemocnice.
28. 4. 2013 Mezinárodní záchranářské zkoušky. Poslušnost 82 bodů, speciál 182 b., srážka za taktiku. Celkem 264 bodů. Moc pěkný speciál s velice dlouhým vyštěkáním poslední osoby, než mi došlo, že je to Jerry a ne obrana na cvičáku. Vybojovali jsme sice třetí místo, bohužel ne 270 b.
26. 5. 2013 Humanity Cup - pořádaný na Slapech. Rozhodčí Jaroslav Sedlák. Poslušnost 89 bodů. Speciál - nějaká záludná výška, kdy Jerry hledal pach všude možně na zemi, ale ke stromu ho to nedovedlo. Ostatní dvě osoby moc pěkně - 126 bodů. Našeli jen dva psi. Celkem jsme byli na 5. místě.
12. 6. 2013 Konečně porodila Nike de Galupo, ovšam dle očekávání a prorokováníí MVDr. Mullerovou, byl porod komplikovaný. Citace z mailu chovatelky paní Vědunky Vašátkové: "Porod v noci 12.6. - byl dost komlikovaný a dlouhý, Niké se málo otvírala. První šel drobný pejsek - po třičtvrtěhodinovém snažení. Jako druhá velká fenečka, ale bohužel koncem pánevním a krátký pupečník se utrhl. Než se nám ji podařilo dostat ven, bylo pozdě. Pokoušeli jsme se ji oživovat, ale marně. Jako poslední další fenka - ta už celkem v pohodě. Pejsek měl ale bohužel málo vyvinutý sací reflex a ani neměl snahu bojovat, takže jsme ho hned druhý den pochovali. Zbyla nám tedy pouze jedna fenečka - vymodlená pro nás.K tomu všemu nám Nilé skočila do laktační psychozy a měla zanícené struky, takže byla na antibiotikách. Celý týden jsme s manželem skoro nespali, byli jsme na pokraji sil fyzicky i psychicky.Teď už jsme naštěstí ze všeho venku. Malá Orka de Galupo se má k světu, jen ji musíme trochu tlumit co se týče papání - rozhodla se vypít celou máminu mlékárnu."
15. 6. 2013 V sobotu jsme se s Irenou a našimi kluky zúčastnili charitativní akce „You dream, we run“ v Blansku. Původně šlo jenom o předváděčku, ukázku spolupráce psích záchranářů a ZZS JmK. Hlavní myšlenkou celé akce byl 24 hodinový charitativní běh družstev, kdy jedním z družstev byl i tým ZZS JmK. Tak jsme si řekly, že když už tam pojedeme, tak se k nim přidáme, a aspoň trochu přispějeme jejich štafetě. Každá jsme si zaběhly 2 x 15 minut na krásně vyhřátém oválu, přispěli i naši psí záchranáři, kteří na úvazech běželi s námi. Dvě kolečka absolvoval i statečný Alešek. Zakoupením triček akce jsme zároveň přispěly na splnění snu dítěte.Samotná předváděčka, kterou velice zkušeně komentoval Radek Turín, sklidila velký úspěch zejména u dětí, a chlapec, který byl vybrán, aby byl nalezen psem v „sutině“, se asi nestačil divit, když se k němu přiřítili dva záchranáři a začali ho fixovat, nakládat na nosítka a odvezli ho do sanitky. Vše ovšem snesl bez mrknutí oka :-)
29. 6. 2013 Bohemia Cup - pořádaný Severomoravskou brigádou ve Větřkovicích. Rozhodčí Karel Pavlík. Výborná atmosféra, super organizace, krásné poháry a ceny. Poslušnost (poprvé distance za 0 - s tím se musí něco udělat) za 87 bodů, speciál 190 bodů (našel všechna tři osoby za cca 7 minut, pěkně hledal, pěkně značil). Celkem 277 bodů - splněna nominace na MS 2013. Celkem 6. místo.
NOMINOVALI JSME SE NA MISTROVSTVÍ SVĚTA ZÁCHRANÁŘSKÝCH PSŮ, které se v roce 2013 uskuteční v Holandsku!
1. 9. 2013 - Krajská výstava psů KK Zetor - třída veteránů. Paní rozhodčí RNDr. Jaroslava Ovesná. Vítěz třídy, třetí místo mezi veterány psy.
25. - 29. 9. 2013 - Mistrovství světa záchranářských psů - Nijmegen - Holandsko
Poslušnost: 88 b
Speciál: 131 b
Irský teriér na Mistrovství světa záchranářských psů
Letošní výcviková sezóna byla poměrně úspěšná, na jaře jsme zahájili splněným limitem (RH – FLB) na Mezinárodních záchranářských zkouškách v Brně, kde Jerry předvedl poslušnost na pěkných 82 bodů, speciál byl rychlý a vysoký počet bodů dostal za hlavně druhou osobu, kdy Jerry zaběhl za horizont a vytrvale tam štěkal, než mi došlo, že to nejsou obrany na cvičáku ale můj nebohý pes snažící se mi oznámit, že našel osobu. Získal 182 a srážku 10 bodů jsem způsobila já za taktiku, což byla moje neznalost, protože podle nového zkušebního řádu jsem se měla ptát rozhodčího, kdo se ztratil, kdy se ztratil, co měli na sobě, kde byli naposledy viděni, apod. Takže v součtu jsem získali sice pěkných 264 bodů (ze 300), ale podmínka IRO (Mezinárodní záchranářská organizace) pro nominaci na MS je 270 bodů.
Tak jsme se v květnu vydali na další akci – Humanity cup – přádaný SZBK na Slapech. Poslušnost Jerry vystřihl za krásných 89 bodů, ovšem na deštivém speciálu nezvládl osobu ve výšce, kde sice pobíhal v okolí stromu, ale déšť mu srážel pach na zem, a on pořád pátral dole místo nahoře. Další dvě osoby, ležící na zemi, našel snadno a hezky je označil. Nejdříve jsem byla zklamaná, ale když kolega ze záchranné jednotky přišel ještě s nižším počtem bodů (již nominovaný na MS), tak jsem se rozhodla, že ještě zkusíme zabodovat na posledním možném závodě pro nominaci.
A tak jsme koncem června vyrazili na Bohemia cup, pořádaný Severomoravskou brigádou SZBK, ve Větřkovicích. Atmosféra byla velice příjemná, organizace výborná, počasí krásně slunečné. Na poslušnosti, po nule na distancích, nakonec Jerry získal 87 bodů, na speciálu tentokrát bylo vše rychlé, a tři osoby byly nalezeny za necelých 10 minut za 190 bodů. V součtu jsme tedy získali krásných 277 bodů a tím jsme splnili nominaci na MS záchranářských psů v Holandsku.
Před zářiovým Mistrovstvím světa jsme absolvovali ještě jeden silně motivační trénink v naší křovinaté a trnité stráni v Brně Líšni, kdy od nalezených osob dostal Jerry kromě balonku plnou misku dobrot, a pak už jsme jen pilně trénovali krizový cvik v poslušnosti – distance. Jinak jsme jen chodili na dlouhé procházky, případně kluci běhali v lese, v kopcovitém terénu, aby si Jerry udržel dobrou fyzickou kondici.
V půlce září jsme plni očekávání a nadějí vyrazili jako čtyřčlenné družstvo, reprezentace naší Kynologické záchranné jednotky, do Nijmegenu. V konkurenci převážně belgických ovčáků a border kolií, jsme si nedělali naděje na „bednu“, ale naším přáním bylo splnit limit zkoušky, tedy poslušnost nejhůře na 70 bodů a najít všechny tři osoby v terénu.
Po zdlouhavé cestě do Holandska jsme se dobře vyspali v příjemném hotelu a ráno vyrazili na prezenci a veterinární prohlídku. U té nám trochu zatrnulo, protože byla opravdu důkladná, včetně prohmatání páteře a kloubů na zadních nohách. Všichni naši psi bez problémů prošli, tak jsme šli vyfasovat startovní čísla a šli se oficiálně vyfotit. Odpoledne následovala ukázková poslušnost, aby bylo jasno, co se po nás bude chtít, a večer očekávané losování. Vylosovala jsem nám poměrně dobré časy, oba brzo ráno, hned první dvojice, ale až na sobotu a neděli, takže nám nervy pracovaly po celou dobu pobytu.
Postupně jsem jezdila na poslušnosti a speciály kolegů, poslušnosti dopadly všechny v limitu, ovšem štěstí se ke všem obrátilo zády u speciálů.
Nastupovala jsem nejdříve na speciál, v sobotu brzo ráno. Jerry byl dobře naladěný, nažhavený pracovat, tak jsem věřila v dobrý výsledek. Dali jsme hlášení, chtěla jsem rozhodčímu vysvětlit taktiku (pracně jsem se ty šílené věty učila v angličtině), ovšem toho to absolutně nezajímalo, jen chtěl vědět, kudy projdu terén. Pomocí bublifuku jsem zjistila směr větru, abych se mohla rozhodnou pro co nejjednodušší postup pro psa, abychom mohli pracovat s větrem. Nahlásila jsem, jak půjdeme a vzhledem k tomu, že pravých cca 30 m bylo pod větrem, vycouvala jsem na cestičku před začátek speciálu a chtěla poslat psa doprava pod vítr, abychom vykryli pravý roh. Rozhodčí mě zarazil a poslal tři metry do speciálu. No tak jsem vysílala psa od tam. Snažila jsem se ho vícekrát poslat doprava, po druhém vyslání na levou část Jerry zmizel a nebyl. Tak jsme stáli a čekali, co bude. Les byl docela hustý, takže jsem netušila, kde běhá a nechtěla jsem ho odvolat od případné osoby. Po nějaké době (připadalo mi to jako věčnost) se někde šíleně v dáli ozval štěkot. Zoufale jsem se podívala na pomocného rozhodčího (českého), nahlásila osobu a spěchala nepříjemným terénem za hlasem. Konečně jsem uviděla Jerryho, jak štěká na osobu, která ležela téměř na cestě, v levém rohu terénu, přeběhli jsme tudíž celý speciál po diagonále. A všichni za mnou.
Teď se dostat zase zpátky na začátek a pokračovat ve vysílání psa. I když jsem se snažila držet pásky (největší problém všech závodníků byla orientace v terénu, hodně se jich tam ztratilo), přesto jsem na konci váhala, kde jsem, napoprvé mě však rozhodčí vrátil správně na začátek a pak už jsem se od pásky raději vůbec neodchylovala. Po několika vyslání našel druhou osobu, opět úplně na kraji speciálu. Jediné, co jsme museli dodržovat, držet se cca 30 m od pravé strany terénu. A právě v těchto úsecích byly uloženy hledané osoby.
Pokračovali jsme průchodem terénu, Jerry krásně běhal a hledal, ale pořád nic. Obešli jsme celý terén a neměli poslední osobu. Co teď, kam v posledních minutách psa poslat, kde jsme ji mohli nechat? Ještě párkrát vyběhl a skončil nám čas. Škoda, práce byla moc pěkná, štěstí se k nám otočilo zády. Po vyhodnocení, kdy rozhodčí prohlásil, že se mu ještě nestalo, aby pes natáhl osobu přes celý speciál, obdaroval nás pěknými body, ovšem třetí osoba nám chyběla. Když jsme odcházeli z terénu, kývl hlavou směrem k poslední osobě, byla někde v rohu úplně na začátku terénu, proto mě nenechal psa pustit z cesty… Na pokoji jsem si potvrdila, že Lenku, která tam osobu neměla, tuto taktiku provést nechal. Tak to naštve…
Tak jsme rozšířili skupinu zklamaných a v naprostém klidu nastupovali v neděli ráno na poslušnost. Zrovna svítalo a foukal nepříjemný severák. Nastupovala jsem s Korejcem a jako první šla odložit psa. Pes je odložený po celou dobu cvičení psa druhého, tedy cca 20 minut. Jerry se ani nehnul, strnule předpisově ležel, když jsem k němu pak přišla, zjistila jsem, že se klepe jako osika. Mně taky pěkně mrzly uši a nos. Poslušnost měl veselou, obávané distance jsme zvládli a získali krásných 88 bodů. Na tribuně jsme měli, v tuto ranní dobu, jedinou divačku, a to dívčinu až z daleké Moskvy, která se schválně přišla podívat na irského teriéra, protože má sama doma dva a také s nimi cvičí záchranařinu. Jak jsem pak následně doma zjistila, když mě požádala o přátelství na FB, po dobu poslušnosti nám nafotila 140 fotek!
Tak se nám limit nepodařilo splnit, ale uklidňující je alespoň to, že to bylo chybou taktiky a ne chybou psa, to by mě mrzelo více. Jerry pracoval moc pěkně, s plným nasazením, poslušnost byla taky moc hezká. Tak snad někdy příště…
19. 10. 2013 Šidlov - Klubové barvářské zkoušky honičů pro irské teriéry - 2. ročník - obhajoba vítězství z prvního ročníku
Jerryčkovi se v konkurenci 10 irských teriérů podařilo obhájit vítězství, čímž jsme si spravili náladu po MS. Opět bylo první cenou prasátko, které už odpočívá v mražáku :-) a krásné poháry nám zdobí pokoj.
16.-17.11.2013 Klubový přebor podle Testů KZJ - tentokrát jsme nastoupili v kategorii sutiny, protože nám chybí zkouška ST2. Noční speciálse nám ovšem nezadařil dle představ a jednu osobu jsme v terénu nechali. Denní speciál pv prostorách bývalého JZD v Újezdu u Brna byl rychlý a pěkný. Poslušnost tentokrát taky neměla chybu (teda pouze ze strany psa, já jsem Jerrymu zapomněla odebrat aport :-))
Získali jsme druhé místo, za Siou, a Jerry obdržel půl nohy z krávy, tak jsem zvědavá, kde s tím budou bojovat, to jim na koberci nedovolím...
9. 12. 2014 Mimořádná valná hromada KZJ ČR - 3 . místo SPORT, 3. místo PRAXE.
15. 2. 2014 Zkouška OB1 - velmi dobře, Zbrojovka. Jerry byl velice veselý a občas si radostně štěknul, což znamenalo ztrátu bodů.
| CVIK | POPIS CVIKU | Rozhodčí | Koef. | CELKEM | |
| 1 | Odložení vleže ve skupině | 9,00 | 3 | 27,00 | |
| 2 | Vyslání do čtverce | 5,00 | 4 | 20,00 | |
| 3 | Aport | 5,00 | 3 | 15,00 | |
| 4 | Odložení do stoje za chůze | 10,00 | 2 | 20,00 | |
| 5 | Odložení do sedu za chůze | 9,00 | 2 | 18,00 | |
| 6 | Přivolání | 9,00 | 3 | 27,00 | |
| 7 | Ovladatelnost na dálku | 5,00 | 3 | 15,00 | |
| 8 | Chůze u nohy | 7,00 | 3 | 21,00 | |
| 9 | Přivolání přes překážku | 8,00 | 3 | 24,00 | |
| 10 | Všeobecný dojem | 9,00 | 2 | 18,00 | |
| CELKEM BODŮ : | 205,00 | ||||
30. 5. - 1. 6. 214 Eggendorf, Rakousko - Mezinárodní zkoušky IRO - FLB
rozhodčí: Karel Pavlík, R. Gerritsen
body: 166, 97, 263
11. -. 14. 6. 2014 - V. Mezinárodní setkání kynologických týmů USAR - Kaznějov
Námětem cvičení bylo zemětřesení o síle 7,6 Richterovy škály. Dne 10. června 2014 v 03:03 hodin místního času zasáhlo zemi Kaznějovsko ničivé zemětřesení o síle 7,6 Richterovy škály. Epicentrum zemětřesení bylo v hloubce 10 km a vzdáleno 18 km severně od hlavního města Plasko.
15. - 16. 9. 2014 Chbany - Mistrovství republiky IZS
Srpen 2014 - Krajská výstava Brno Zetor
Třída veteránů, V2, profi předvedení
23. - 26. 10. 2014 Evropská výstava psů Brno
Jerryčka jsem přihlásila do veteránů na Evropu i na Národní výstavu, která v rámci Evropské probíhala. Na Národní výstavě "vybojoval" Jerry titul BOV (rozhodčí F. Polehňa), na Evropě titul Evropský vítěz veteránů (rozhodčí ??).
Před vystavením na Národce jsme ještě stihli předváděčku :-)
16. -17. 11. 2014 Brno - Přebor KZJ ČR podle ST2 - 1. místo
Jelikož nás pořád chybí splněná zkouška ST2, tak jsem v rámci přeboru KZJ na ni s Jerryčkem nastoupili. Začínalo se v neděli odpoledne poslušností na překážkách na cvičáku, kde Jerry předvedl veselou poslušnost okořeněnou "kavaletami" místo skoku dalekého. Klasicky předvedl ohlédnutí na Áčku a na kladině. Večer jsme pak odjeli do Zbrojovky na noční speciál do haly. prohledávala se dvě patra budovy a nakonec jedinou schovanou osobou byl Tomáš ve druhém patře - na skříni, které Jerry po chvíli prozkoumávání krásně označil. Mně však dal ve speciálu pořádně zabrat, protože neustále vrtěl ocasem a viditelně čichal, čímž mi připadalo, že je tam snad 5 figurantů a musím přiznat, že jsem mu nevěřila a myslela jsem si, že mi nějakého zatajil. A ne, skutečně tam byla jen jedna osoba. Reputaci, jak na poslušnosti tak v sutině, si napravil v pondělí, kdy měl druhou část poslušnosti, která probíhala přímo na sutině, za plný počet bodů a také na sutině předvedl rychlou a přesvědčivou práci a překvapil mě, jak lehce se na nově rozbořené části Ergonu pohyboval. Výsledkem tedy bylo krásné první místo a složená zkouška ST2.
Unor 2015 - členská schůze KZJ ČR - Jerry se umístil v kategorii "Praktický výkon" na 2. místě!!!!
29. 5. 2015 Atesty MV v plošném vyhledání - Hamry
Atesty sice nemáme, ale Jerry si je obhájil!
Aneb, jediná chyba, kterou Jerry udělal, je, že mě poslechl…
Na podzim nám vypršely dva roky platnosti plošných atestů ministerstva vnitra (vyhledávání ztracených lidí) a přišla nám pozvánka na jejich obhajobu. Chystali jsme se odjet do dalekých Čech, ale bohužel mě schvátil nějaký vir, který by mi určitě nepomohl v běhání po zimním lese. Jerrymu bylo 9,5 roku, tak jsem po Soni vzkázala Romanovi Hejzlarovi, ať už nás vyškrtne z pořadníku, že už je Jerry starý.
Jaké bylo překvapení, když v květnu přišla další pozvánka. Atesty byly tentokráte u Prostějova, v Hamrech, tak jsem si říkala, že když je to tak blízko, tak půjdu sbírat další zkušenosti alespoň já, když už je Jerrymu přes 10 let.
Vyrazili jsme v pátek 29. 5. 2015 ráno a jeli jsme si – tentokrát v klidu, jelikož jsme nepředpokládala, že by mohl Jerry stačit svým mladším kolegům – užít těžkou zkoušku v terénu. Sešli jsme se v menším počtu 7 psovodů, tedy v úzkém kolektivu, kde jsme se už všichni, alespoň od vidění, znali. Zbytek smečky jsem ubytovala v kleci ve stínu budovy a šli jsme si vyslechnout náplň dne a vylosovat pořadí. Atestům opět velel Gustav Hotový, posuzovala naše Sonička, p. Scheibal, Lenka Vlachová a Jirka Šlechta. Za naší KZJ ještě přijela bojovat Radka s Růženou (velká kníračka). Vylosovala jsem si „oblíbenou“ jedničku… Dostali jsme mapy terénu.
Všichni jsme nasedli na korbu hasičské Tatry a vyjeli do lesa do bodu „A“. Tam jsme společnými silami postavili velký hasičský stan, pak nám Gustav řekl poslední instrukce a rozdal vysílačky, náhradní baterky do nich a poprvé v historii atestů i lokátory. Tentokrát jsme mohli použít i GPS.
Na povel z vysílačky jsem vyrazila jako první na pochod do bodu „B“. Časový limit na přesun byl 30 minut, všichni to tentokrát v klidu zvládli kolem 20 minut. Na stanovišti rozhodčích mi Lenka Vlachová vysvětlila mou část terénu, ukázala mi ji na mapě a mohli jsme vyrazit hledat maximálně 4 osoby v cca 50 000 m2 velkém terénu. Konec terénu byl tentokrát označen v levém rohu páskou a na silnici číslem patníku. Hledali dva psovodi najednou (s cca asi 15 minutovým odstupem) v terénech rozdělených asfaltovou cestou. Označení terénů bylo tentokrát jasné. Tak jsme s očekáváním vyrazili do terénu. A sakra. Hned na vstupu bylo jasné, že to nebudu žádná poklidná procházka ale pěkná zabíračka. Na celé ploše maliní, místy až do pasu. Dívala jsem se po nějaké cestičce, ale nic, tak jsme se vydali po levé straně terénu vzhůru škrábancům. Snažila jsem se někam poslat Jerryho, ale ten se mi zapíchl za paty a šel v mých stopách. No super, tak se budeme 40 minut takhle procházet… Sem tam se mi ho podařilo dostat aspoň před sebe, ale rozhodně nemínil nikam běžet. Už jsme ušli aspoň 200 m, najednou Jerry zvedl hlavu, lehce mávnul ocasem a vydal se pomalým klusem někam dopředu do hustějšího křoví. Vyrazila jsem s nastraženýma ušima pomalu za ním. Chvíli se nic nedělo, až najednou se ozval hlasitý štěkot. Rozběhla jsem se ve směru hlasu, prodrala se rychle maliním a dalším křovím a našla Jerryho u ležící osoby. Zeptala jsem se na jméno a číslo lokátoru a nahlásila vše na základnu. Jerry dostal odměnu, podle pásky jsem zjistila, že jsme na konci terénu a řešila kudy dál. Prodírali jsme se směrem k cestě (po trase bylo několik zálehů po divočácích, v jednom místě Jerry vylezl na pařez a chtěl přeskočit ty protivné maliny, skočil, a zůstal hlavou zaklíněný pod pichlavými větvičkami, kňučícího jsem ho musela od tam vyprostit a přenést na normální povrch), kde jsem si ověřila číslo patníku, že jsme opravdu na konci a pustili se na pročesání terénu v jeho druhé části směrem zpět. Po několika metrech zase začal Jerry pobíhat a zmizel. Za chvíli jsem už neslyšela ani rolničku. Bezradně jsme tam stála snad 5 minut a Jerry nikde. Pak mi probleskli hlavou ti divočáci a začala jsem zoufale volat. Za nějakou dobu se konečně objevil, jazyk až u země, bohužel prohledával až za naším terénem, no ale hlavně že byl celý! Tak jsme vyrazili dále, no ale bylo vidět, že se pořádně proběhl a má dost, objevila jsem jedinou schůdnou cestičku, tak jsme po ní vyrazili. Z vysílačky se náhle ozvalo, poslední minuta do konce, no super. Najednou Jerry zavětřil a zrychlil krok. Zastavil se před stěnou z malin, zavrtěl ocasem, zakňučel a koukal významně doprava. A on tam seděl člobrd. Rychle vysílačku, nahlásit osobu, lokátor číslo 7. Pak Jerry sebral poslední síly, vlezl do těch odporných malin a šel si osobu vyštěkat. Odměnila jsem ho a po silnici jsme odkráčeli k rozhodčím. Sluníčko pěkně hřálo, vítr se ani nehnul. Vše jsme odevzdali a odešli na základnu. Po cestě se Jerry zchladil v nějaké protékající vodě.
Na hasičce už nás netrpělivě čekal zbytek smečky, tak jsem je vypustila, vyvenčila. Jerry ležel v kufru auta a odpočíval, Riči popocházel po areálu a vše kontroloval, a nejmladší Vinuška si našel kamarády border kolie a řádil s nimi v areálu a v nějaké hasičské kaluži.
Postupně přicházeli účastníci atestů a vypadalo to, že v obou terénech byly skutečně dvě osoby a že bychom tedy mohli postoupit na noční část. Až na jednoho nešťastníka (chyba psovoda, jak jinak), všichni, tedy 6 týmů, postoupili na noční část.
Gustav nám sdělil, jak bude vypadat noční práce. Všichni se přesuneme Tatrou poblíž místa hledání a prohledávat budeme naprosto neprostupný terén. Vrátíme se až všichni společně. Do noční části nám zbývalo několik hodin, tak jsme v sousedství hasičské zbrojnice objevili příjemné venkovní posezení. Jelikož do ranního odjezdu domů zbývala spousta času, dali jsme si pivo a pečené žebro.
Setmělo se, sbalili jsme se na noční hledání, osvětlení psa, pořádná baterka do ruky, do batohu teplé oblečení. Tatra nás odvezla kousek od místa, kde jsme hledali ve dne. Po cestě jsme viděli, že se pěkně rozpršelo. Zase jsme s Jerrym nastoupili jako první. Přestalo pršet. Dostali jsme mapu, ukázali nám, kde jsme my a kde je terén (byla tma jako v pytli), mohla jsem se jít podívat k terénu, tak jsem si ho srovnala s mapou a vyrazila po cestičce, která ohraničovala terén zleva. Nakoukla jsem do podrostu a zjistila, že je skutečně naprosto neprostupný. Jerry šel podél mladých stromků, najednou zavětřil, mávnul ocasem a vnořil se do porostu. Rychle jsem se za ním vydala, abych ho v té tmě a v tom hrozném terénu neztratila. Postupoval pomalu kupředu a poknikával, vypadalo to nadějně. A skutečně, za chvíli zmizel a začal radostně štěkat. Osoba, nahlásila opět číslo 7, oznámila jsem ji do vysílačky a vydali jsme se houštím zpět na cestu, doufala jsem, že nás Jerry vyvede bezpečně. Jerry pomalu postupoval dál po cestě, sem tam se začichal, a najednou opět zavrtěl a vlezl do té hrůzy. Opět jsem se ihned vydala za ním, abych ho ještě někdy našla. Zase prostupoval různě terénem, já v závěsu za ním, když zaváhal, držela jsem se zpátky, ať mu nelezu do pachu. Připadalo mi, že míří ke stejné osobě, ale z druhé strany. Najednou štěkot. Hurá, druhá osoba, tentokrát chlap, opět jsem ho nahlásila, odměnila Jerryho, a prodírali jsme se zpět. Byli jsme oba durch mokří, včetně mapy. Vyšli jsme na cestu a pokračovali nahoru, kde jsme se zbytečně dlouho zdrželi zjišťováním, zda by terén nešel obejít. Ale skutečně nešel. Spěchali jsme tedy rychle dolů, prohledat ještě spodní část, ptala jsem se do vysílačky, kolik máme času a nic. Dole jsem teda na ně houkla, měli jsme poslední dvě minuty. Narazily jsme na plechový domek, byla tam zespodu díra, Jerry si čichl, zakňučel a vlezl dovnitř. Čas letěl a mně připadala celá věčnost, že tam hledá a nic. Asi pomalu prostupoval tmou, sem tam si kvikl. Bohužel místo abych mlčela a čekala, případně ho podpořila slovem Hledej, zapojila jsem hlavu. Baterkou jsem projela dveře, pod kterými tam vlezl, byly zamčené na zámek, díra, kterou vlezl, mi najednou připadala hrozně malá a tak jsem vymyslela, že osoba není v hangáru, ale za ním někde v porostu. Začala jsem na něj volat, ať vyleze, chvíli mu to trvalo, ale nakonec přece jenom vylezl, začala jsem ho posílat kolem hangáru do křoví, ale tam vůbec nechtěl. Konec, čas vypršel. No tak se uvidí.
Odevzdali jsme opět veškerou techniku, nefunkční vysílačku a lokátor. Zabalili jsme se do bundy, Jerry dostal svou teplou Manmat vestu, a lehli si na karimatku do závětří jedné z chatek. Po další půl hodině přišel Robert, že mají dvě osoby, to mi vehnalo naději, než řekl, že jedna byla v hangáru a druhá v terénu. A tak to šlo jeden po druhém, všichni měli ty stejné dvě, jen my jiné dvě. Děsně mě sžíralo, že jsem mu to pokazila, že jsem měla ještě aspoň 5 sekund mlčet a mohli jsme mít všechny tři. Po skončení se šlo všech 5 podívat na tu druhou osobu v terénu a já jsem poslala Jerryho do hangáru. Radostně tam vběhl a za chvíli už štěkal. Když se osoba, mimochodem chlap jak hora, vysoukala dírou ven, podíval se na Jerryho a říká: „Jé, ten byl u mě jako první, už po mně šlapal a Ty jsi ho pak odvolala!“ No není to na odstřel psovoda???? Ach jo…Chudáček můj šikovný, takhle mu to pokazit.
A bylo po všem. Poprvé v historii atestů neudělal NIKDO. Nevím, jestli by ti psi nedopadli lépe, kdyby nás s sebou neměli J Jerry, jako nejstarší účastník atestů, jediný našel všechny osoby, bohužel mě však poslechl…
Zahradiště 2015 - LVK
Kaznějov 11.-.13. září 2015 - Mistrovství republiky IZS
Tým KZJ ČR ve složení: Petra Gabrišová vedoucí družstva, Alena Francová a Inferno Imp Dajavera aneb Charlie plochy, Kristina Somerlíková a Capitan Jerry z Píseckých lesů sutina. Původní složení týmu bohužel zasáhlo hárání původné nominované Sii Reginy Samlíkové do sutiny a tak na opravdu poslední chvíli je vše jinak. Jerry (10 letý plošňák) jde na sutinu a benjaminek jak psovod, tak pes, Charlie na plochu. Zkušená Petra Gabrišová ale vede svůj tým velmi citlivě a profesionálně a v konkurenci 11ti družstev se rozhodně neztratili. Celkově 6. místo v týmech a obě psovodky 5. místo v kategorii jednotlivců. Velká gratulace!
Větřkovice 10. října - Memoriál Oldy Dvoroka
Když už jsme se neplánovaně tak rozjeli, vypravili jsme se na podzimní závod Memoriál Oldy Dvoroka do severomoravských Větřkovic. Přivítala nás poměrně velká zima, po teplém začátku podzimu, což samozřejmě vyhovovalo psům, nám psovodům, organizátorům a panu rozhodčímu již méně. Jerry nastupoval jako šestý, před ním pouze jeden pes našel ve třicetiminutovém limitu všechny tři osoby, ostatní pouze dvě nebo jednu. Prosila jsem Jerryčka, že by měl najít všechny schované strejdy a tety a slíbila mu, že mu do toho tentokrát (při vzpomínce na atesty) nebudu vůbec kecat.
Pan rozhodčí nám vysvětlil terén, určili jsme taktiku a vyrazili. Poslala jsem Jerryho na pravou stranu vykrýt pravý roh a pak už jsem jen slyšela zvoneček na obojku, jak je lehkým poklusem nesen terénem. Po chvilce si Jerry sám přeběhl vlevo a zmizel někde v dáli. Najednou radostný štěkot. Vyrazila jsem za hlasem a našla Jerryho sedícího a řvoucího u osoby. Radostná pochvala a úprk zpět na začátek, odkud jsem jej opět doprava vyslala hledat druhou osobu, kterou po chvíli opravdu našel. Opět obrovská pochvala a rychle na cestičku. Tam jsem Jerrymu pošeptala, že potřebujeme ještě jednu a poslala jej vlevo. Po prohledání se opět sám přesunul na pravou stranu, která tvořila konec pravé části terénu, a nám zbývalo obloukem projít druhou část terénu na cestě zpátky. Jerry poklusával terénem a pomalu se vracel. Předpokládala jsem, že ho pošlu vlevo a vydáme se na průzkum druhé, větší části terénu. Najednou se otočil a opět se pomalu vydal zpátky vpravo. Mlčela jsem. Štěkot. Hurá, máme třetí osobu, velká pochvala a radost. Po vyslechnutí přidělených bodů (189) následovala odměna a balonek. Oba jsme se s obrovskou radostí vrátili na základnu. Žádný pes po nás již nenašel tři osoby, tak jsme na poslušnost nastupovali s 1 bodovou ztrátou za vedoucím, taktéž 10,5 letým, špringršpanělem Špekem.
Poslušnost byla pěkná, s malými nepřesnostmi za 95 bodů, což nám stačilo na krásné 2. místo. Vedle pytle kvalitních granulí, pamlsků a spousty reklamních dárků tentokrát mysleli pořadatelé i na psovody a dostali jsme nádherné a výborné marcipánové dortíky.
Jerryček je prostě moje JEDNIČKA!!!! Tento závod patřil důchodcům J
Slavnostní nástup
Konec závodu
Jerryček na bedně - krásné druhé místo!
Naháňka Drahonín - 24. října 2015
Michalem a Martinou jsme byli pozváni do Drahonína na naháňku. Bylo to premiéra nás obou. Měla jsem strach z prasat i z myslivců, ale akce předčila má očekávání. Po mrazivém ránu nastoupilo příjemné teplé slunečné počasí a my jsme absolvovali dvě leče. Všichni honci museli mít reflexní vesty a psi aspoň obojky, po celou dobu (cca 7 hodin v terénu) se přísně dodržovalo zarovnání v řadě. V první leči nebyla ani štětina, jen srnky odskakovaly na všechny strany, druhá leč už taky vypadala beznadějně, naštěstí úplně na závěr vyběhla doslova z pod noh honců tlupa divočáků, ozvala se palba a za všech stran a konečné skóre bylo 6 kusů černé zvěře, a jeden nešťastně přiaportovaný zajíček. Poslední leč se uskutečnila po slavnostním výřadu v místní útulné myslivně. Vařil mistr kuchař polívku s játrovými knedlíčky a kančí maso s knedlíkem. Na konec se uskutečnila velice bohatá tombola, kdy i já jsem vyhrála víno se skleničkami a Michal mi věnoval párek bažantů. Nádherná akce se všemi tradicemi.
Přebor KZJ ČR podle ST2 2015 - 14.-15. listopadu 2015
Tak na přeboru jsme definitivně ukončili závodní karieru, začátek spciálu byl úžasný, kdy Jerry na dvě vyslání našel dvě osoby, ale pak dvakrát škaredě zapadl v sutině, a o třetí osobě sice věděl, ale neměl sílu ji dohledat, tak jsem práci ukončila. Jelikož utržil nějakou tu pohmožděninu, tak na poslušnosti odmítl skočit dálku a neměl sílu na áčko. Tak jsme si odnesli až třetí místo, ale chudáček bojoval!!!!
