Moje mini ZOO

Takový hezký kalendář na rok 2010 si můžete zakoupit na adrese KOZ@email.cz, bližší informace naleznete na stránkách www.kozmokra.eu

  Jméno: Habík

  Narozen: 19. 4. 2009

   Plemeno: Habešská kočka

Asi před rokem jsem si náhodně prohlížela nabízené kočičky na bazosu zaujala mě fotka habešské kočky. Dokonce chovatel byl z Brna, tak jsem si ta říkala, že taková malá puma je nádherné zvíře, ale nakonec jsem nápad zavrhla, jelikož mám doma hlodavce a hlavně ptáky, z toho dva natrvalo na volno.

Letos mi ten nápad znovu začal vrtat hlavou a v rámci Intercanisu jsem se byla podívat na výstavu koček a zaujalo mě plemeno rex, jelikož má tu výbornou vlastnost, že  - stejně jako moji psi - nelíná. shodou okolností, dva časopisy, které se rozdávaly nebo doprodávaly na výstavišti, zrovna o tomto plemeni psaly. Všechno jsem si nastudovala a rozhodla se pro devon rexe. Pak jsem si našla i chovatelku od Slavkova u Brna a domluvila jsem se s ní na návštěvě. Kočičky se mi moc líbily a myslela jsem si, že je rozhodnuto, že tak do půl roku až roku bych se vrhla na nějaké koťátko.

Ale vše dopadlo jinak. Za pár dnů jsem šla v noci venčit psy a potkala jsem kamarádku, která dělá v útulku. Vykládaly jsem o všem možném a jen tak ze zvědavosti jsem se jí zeptala, jestli se v útulku objevují čistokrevné kočky. A ona, že občas ano, a že zrovna její kamarádka z KOZ Mokrá má u sebe habešského kocourka, který má zlomenou holenní kost.  No a bylo to, ještě v noci jsem si našla jejich stránky a telefon na MVDr. Dvořákovou, u které byl v opatrovnictví, a hned ráno jsem jí volala. Prý se má na něj někdo přijet podívat, jsem prý druhý zájemce, napsala si moje iniciály a že se mi tak za 3 týdny ozve. Byly to tři dlouhé týdny, kdy se mi pořád hlavou honilo, jestli to je dobře pořizovat si do mého zvěřince zrovna kočku. Čím více se blížil den D, tím více jsem jej chtěla a tím více jsem šílela při představě, že bych ho neměla dostat.

Už jsem měla "teoreticky" vybrané hračky, škrabadla a ostatní a pak konečně  p. doktorka zavolala, jestli mám pořád zájem a že tak za 14 dní bych si jej mohla odvézt. Tak vypukla nakupovací horečka, granulky, hračky, obrovské škrabadlo dorazilo až z Německa (poloviční cena než u nás) a už jsme se doma těšili na přírůstek.

Konečně nastal den D, vzala jsem si dovolenou  a  5. 8. vyrazila do Komína pro Habíka. U paní doktorky Dvořákové mě přivítali dva psi, kočka a Habík byl zrovna zalezlý na balkoně a smutný, protože ho pacičky kousla vosa. Vyplnily jsem potřebné smlouvy, chvíli povykládaly, přispěla jsem 1000,- na jejich organizaci, nechala nastoupit Habíka do přepravky a vyrazili na novou cestu spolužití s kočkou. Habíkovi se v přepravce vůbec nelíbilo a celou cestu k autu i v autě mňoukal. Doma jsem postavila přepravku na zem a čekala co bude. Nic, jen zvědavé očuchávání. Tak jsem otevřela dvířka a Habík vykráčel do prostoru. Jerry jen nevěřícně koukal a Riči byl celou dobu v patách kocourovi při jeho průzkumu bytu. Když si pozorně prohlídl byt, vyzkoušeli jsme krmení, dostal jednu ze zakoupených konzerviček pro kočky, a hned ji celou zdlábl, pak jsme mu ještě dala pro jistotu Apis na ten píchanec od vosy.

Za chvíli zazvonila pošta a Habíkovi přijelo odpočívadlo až z Čech, původem z Německa, kde to vyšlo více jako o polovinu levněji než u nás. Hned jsem to sešroubovala a zjistila, že to je pořádné monstrum. Postavila jsem mu ho do kuchyně, Habík hned po něm vyšplhal až nahoru, kde objevil myšku vysící na gumičce a půl hodiny ji "lovil". Pak spokojeně usnul.

         foto: Věrka Pisarová

Habík u zubaře (Nikon)

Před Vánocema 2009 k nám přišla z útulku v Teplicích (Nadace Tlapka) vykastrovaná kočička Sabina. Odhadovaný věk jsou tři roky.

Dopis do útulku, který jsme poslali po jejím příjezdu:

Sabinka zdraví z nového domova. Všechno proběhlo v pohodě, včera večer jsem si ji vyzvedla u kamarádky v Třebíči, doma jsem ji chvíli nechala v přepravce stat v předsíni, Habík si ji očuchával a byl v klidu, tak jsem otevřela dvířka a ona začala pomalu nenápadně vycházet ven.

Tak nasr... kocoura jsem ještě neviděla. Z očí mu sršely jiskry, vrčel jako puma a pořád nakvašeně kolem ní chodil, pořád ji pozoroval a očuchával. A ona naprosto nic. Profesionálně to zvládla. Trochu nejistě koukala na psy, ale když viděla, že ti ji naprosto ignorují, tak svou pozornost soustředila jen na naštvaného Habíka. Pak se v klidu najedla kuřátka a sýru a dokonce i vyvenčila do Habíkového záchodku. V noci spala někde za ledničkou, ale když jsem ji ráno zavolala, vylezla ven a nechala se spokojeně hladit. Dopoledne tu byli všichni 4 sami, ale žádná spoušť se nekonala, tak tu byl asi klid. Už zjistila, že jídlo se kvůli psům vydává na kredenci a škrabadlo je ke škrábání. Je kouzelně maličká a baculatá, proti tomu mému nohatému chudému (kolegyně v práci ho nazvala anorektikem) kocourkovi. Dneska už naznačoval, že by si s ní i hrál a už nemá tak nenávistně vytřeštěné oči a dokonce se ode mě nechal i pohladit. Tak doufám, že brzo budou spát v jednom pelíšku. Posílám pár fotek, až nafotím něco zajímavého, tak Vám zase pošlu.

Habík se celkem rychle srovnal s novým přírůstkem, ale bohužel se urychlilo bouření jeho hormonů. Nejdříve po Sabině jenom skákal, ale o Vánocích  začal poprvé značkovat a to tak že hodně . Takže nezbylo nic jiného, než kastrace. Dr. Dvořáková měla čas přímo na Silvestra ráno, tak jsem využila toho, že s ním můžu být pak celý den doma a jeli jsme ráno na to. Předávala jsem celého kocourka v 8:00 hodin a vyzvedávala neúplného kocourka v 10:00. Už byl probuzený, ale po cestě domů se pořádně počural, a doma prospal celý zbytek dne.

Dnes už ani není poznat, že na něm byl provedený nějaký zákrok.

Testování kamarádčiného fotoaparátu :-)

V červnu Habík dokázal, že je prostě smolař, a při svých toulkách na chalupě se někde zranil, případně byl něčím napadnut. Venku bylo nádherně, sluníčko, teploučko a koukám, že Habík sedí v kůlně na židli a divně se tváří. Vzala jsem ho do náruče a všimla jsem si , že má nějaký mokrý zadeček, myslela jsem, že  má nějaký šílený průjem. Položila jsem ho na židli a zjistila, že mám celou ruku od krve. Podívala jsem se na něj pořádně a zjistila, že má odtrženou kůži od ocasu, je mu vidět obratel, a natržený je až k rektu. Hned jsem volala MVDr. Dvořákové, která byla naštěstí v Brně a byla ochotná i v neděli přijet na veterinua něco s ním udělat. Myslela, že je to jen na ošetření, ovšem, když jej za 1,5 hodiny viděla, hned mu píchla sedativa, a pustila se do šití, mě poslala domů, že si ho tam raději přes noc nechá. Hlavně, ať prý držím palce, aby nebylo narušeno rekto, jinak by byl velký problém. V pondělí ráno jsem hned frčela pro Habíka, byl už probuzený a krásně zašitý. Dostal antibiotika a límec a jeli jsme do práce. Tam jsem na něj pořád koukala, ale přes to se mu podařilo hned první den vytrhnout jeden steh, tak přišel na řadu límec.

Po bojích s hlídáním a límcem jsme se nakonec krásně zahojili.

Jelikož mě pořád lákal devon rex, jela jsem se jednoho krásného dne podívat k Evě Jochové  do Hodějic na koťátka a dospělé kočičky, které nabízela v inzerci. Hlavně se mi hrozně líbil 10 měsíční rezavý kocourek, a vážně jsem uvažovala o tom, že bych si ho vzala. Kocourek byl krásný, hlavně krásně osrstěný, ale měl pro mě jednu zásadní vadu, neměl černě pigmentovaný čumáček  a oční víčka, a to já nemám ráda. Zato mě zaujala malá koťátka, hlavně jeden kocourek, který pořád běhal po baráku a měl se ke mně. Byl sice hrozně vyhublý a téměř bez srsti, ale měl krásný obličejíček.

  Jméno:  Jeoffrey Sinuhet

  Narozen: 6. 3. 2010

 Plemeno: Devon rex

Společné foto:

Více různých fotek naleznete na www.jimicek.rajce.idnes.cz.